Motivy hanby a úcty v Platónově dialogu Faidros

Abstract

Ve studii tvrdím, že v Platónově dialogu Faidros jsou přítomny dva motivy hanby – stud (aischyné) a „uctivý ostych“ (aidós). Pouze druhý může přitom dle Sókrata solidně zakládat život, respektive zakládat seriózněji míněný životní postoj. Dvojí formu zahanbení v Platónově dialogu podporuji obecně uznávanou odlišností významů spojených s výrazy aidós a aischyné. Oba motivy sleduji jednak na dramatické rovině dialogu, jednak v Sókratově nauce v jeho druhé řeči (palinódii). Jiné vyznění studu u postavy Sókrata a postavy Faidra pak odpovídá odlišným lidským typům, jak jsou představeny v palinodii. A jestliže palinodie rozvíjí a oceňuje motiv hanby coby ostych založený ve vztahu k božské dimenzi života, pak Lýsiova řeč rozvíjí a odvolává se na motiv hanby coby strach před moralizujícím odsouzením. Motiv uctivého ostychu v celé studii dále vykládám prizmatem Schelerovy koncepce studu, včetně jeho dělení na tělesný a duchovní, respektive pohlavní a duševní rozměr. Platónův text tak po mém soudu lze nenásilně aktualizovat. Předloženým čtením dialogu Faidros nakonec podporuji obecnější teze o Sókratově konceptu lásky a přátelství: 1. dbá na celek včetně nejvyšších skutečností, jež si dovedeme představit, a jen v jeho rámci je i obhajobou smyslnosti a z ní vycházejícího studu; 2. patří ke kultuře cti, byť ji svérázným způsobem proměňuje; 3. erós není jedním druhem žádostivosti (epithýmia), ale božské mánie, a proto ho také nelze redukovat na jakoukoli emoci či ho emocí jakkoli ovládnout (včetně studu).