Místo supervize ve zdravotně sociální práci

Abstract

Příspěvek se věnuje otázce využití supervize zdravotně sociálních pracovníků a sociálních pracovníků ve zdravotnických zařízeních. Prezentuje dílčí výsledky výzkumu Supervize v sociální práci 2016, jehož cílem bylo zmapovat míru využití supervize v sociální práci a zdravotně sociální práci v ČR a postoje zadavatelů a potenciálních zadavatelů k supervizi. Výzkum navazuje na obdobné šetření realizované v r. 2007. Výzkum byl realizován formou dotazníkového šetření mezi vedoucími pracovníky přímo nadřízenými zdravotně sociálním pracovníkům. Porovnání výzkumů z roku 2007 a 2016 poukazuje na rostoucí zájem o supervizi ve zdravotnických zařízeních – supervizi aktuálně využívá 58 % organizací (v r. 2007 to bylo 42 %), přičemž významným podpůrným faktorem pro zavedení se jeví především oblast vzdělání vedoucích pracovníků - manažeři se vzděláním v sociální práci jeví o supervizi větší zájem než vedoucí pracovníci s jiným zaměřením. Supervize realizovaná na pracovištích je většinou vedoucích pracovníků (92 % z nich) vnímána jako přínosná a zvyšující se informovanost jim umožňuje dojednat KEYWORDS: supervize, zdravotně sociální práce, standardy kvality, zadavatel supervizi dle potřeb pracoviště. Ke hlavním zjištěním výzkumu jako celku však patří prokázání pozitivního vlivu povinného zakotvení supervize na její využívání v těch oblastech sociální práce, u kterých je supervise součástí standard kvality, a to (v dlouhodobém horizontu) bez negativního efektu na faktický přínos supervize, tj. nepotvrdily se obavy, že povinně realizovaná supervize bude prováděna pouze formálně. Tyto i další výsledky prezentovaného výzkumu mohou přispět do diskuze o místě supervize ve zdravotnictví nejen u zdravotně sociálních pracovníků.