Křesťansko-muslimské vztahy z pohledu analytické psychologie

Abstract

Práce pojednává o křesťansko-muslimských vztazích v pohledu analytické psychologie Carla Gustava Junga. V úvodní části textu je nastíněno srovnání křesťanství a islámu s pojetím pravdy v řeckém a semitském myšlení. První část je doplněna o komparaci svatých písem a proroků jednotlivých náboženství. Pro obohacení první kapitoly je v práci umístěn i muslimský pohled na trojiční víru křesťanů. Následuje historický přehled s vybranými příklady setkávání křesťanů a muslimů ze středověku a novověku. V této druhé kapitole jsou uvedená historická fakta rozšířena o nesprávné představy, ale i snahu o porozumění na obou stranách. Hlavní část práce se věnuje analytické psychologii C. G. Junga se zvláštním zaměřením na vědomí a nevědomí, archetypy a Jungův pohled na rozdíly mezi kulturami a náboženstvími. V oblasti archetypální psychologie je věnována pozornost především archetypu stínu a "das Selbst". V poslední části textu je obsah analytické psychologie aplikován na uvedené křesťansko-muslimské vztahy. Hlavním těžištěm práce je zjistit, na kolik je analytická psychologie vhodným nástrojem pro zkoumání takových vztahů. Z výsledku diplomové práce vyplývá, že psychologický rozbor kolektivního nevědomí a jeho jednotlivých vrstev lze využít převážně v první komparační části práce. Jungovu teorii o promítání kolektivního stínu do nepřátelské kultury lze pak aplikovat především na období válek i jiných křesťansko-muslimských konfliktů, ale také na nesprávné představy obou zúčastněných stran. V závěru pak dospívám k zjištění, že jiné teorie C. G. Junga nejsou příliš vhodné pro psychologický rozbor křesťansko-muslimských vztahů, neboť ani sám Jung se islámem nezabýval do takové míry jako například judaismem a východními nábožensko-filosofickými systémy, na které by bylo jistě jednodušší aplikovat Jungovu psychologii.