Ruští uprchlíci po občanské válce (1920–1922). Osobní zkušenost a deziluze jako základ kolektivního traumatu?

Abstract

Studie se zaměřuje na uprchlíky z Ruska po občanské válce (1920–1922) a jejich pohled na traumatické životní události. Ruští uprchlíci, civilisté a vojáci, byli s mezinárodní pomocí evakuováni z oblasti Černého moře (Oděsa, Krym, Novorossijsk) a dočasně internováni v uprchlických táborech v Istanbulu, jeho okolí, a na Lemnu. Pro mnoho uprchlíků se pobyt v táborech stal významným traumatickým zážitkem spojeným s šokem ze ztráty vlasti, což formovalo jejich pohled na minulost i budoucnost. Státy a vlády odpovědné za správu uprchlických táborů byly často kritizovány kvůli svému přístupu k uprchlíkům. Rusové též pociťovali intenzivní rozčarování z „nezájmu“ Evropy. Jádrem studie je analýza osobních zkušeností uprchlíků na základě zdrojů osobní povahy (nepublikovaných a publikovaných). Pohled „zdola“ nám umožňuje rozšířit vnímání problému válečných uprchlíků z historicko-antropologické perspektivy.