Convivencia jako přežívající mýtus španělské nacionální historiografie?

Abstract

Disputace o jedinečnosti španělských dějin a s nimi spojené údajné unikátní koexistenci muslimů, křesťanů a Židů na Pyrenejském poloostrově ve středověku – convivencia –, kterou započali španělští exulanti Frankova režimu Américo Castro (1885-1972) a Claudio Sánchez-Albornoz (1893-1984) v polovině 20. století, přežívá dodnes. Mnoho akademických autorů i laiků používá Castrem zavedený termín convivencia k označení v historii neobvykle tolerantního náboženského soužití ve středověkém Španělsku, aniž by tito autoři zdárně definovali a objasnili samotný pojem tolerance. Na druhou stranu stále vystupují autoři, kteří navazují na myšlenky Sánchez-Albornoze, že islám měl malý nebo dokonce žádný významný podíl na pozitivní vývoj jedinečných španělských dějin. Příspěvek bude věnován fenoménu convivencia a jeho přetrvávající přítomnosti v odborných i neakademických diskuzích.