Psychická zátěž pečujících o pacienty s demencí

Abstract

Předložená diplomová práce je zaměřena na psychickou zátěž pečujících o pacienty s demencí, kteří žijí v domově se zvláštním režimem. Práce je rozdělena na dvě části. První, teoretická část, charakterizuje základní pojmy, jako jsou stáří, demence, stres a syndrom vyhoření. Zvláštní kapitola je pak věnována tématu psychické zátěže pracovníků u pacientů s demencí. Předmětem praktické části, která vychází z teoretické části, je provedení analýzy a vyhodnocení současného stavu pečujících o pacienty s demencí z hlediska jejich psychické zátěže, s bližším zaměřením na intenzitu syndromu vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání, depersonalizace a osobního uspokojení. Data byla získána metodou dotazníku. První část dotazníku tvoří identifikační otázky, které se vztahují zejména k věku, délce praxe, délce praxe v konkrétním zařízení, pracovnímu zařazení; dále soubor dotazů zkoumající, jaká je psychická zátěž pečujících o pacienty s demencí. Druhou částí je standardizovaný dotazník Maslach Burnout Inventory (MBI), který zkoumá rizika syndromu vyhoření ve 3 oblastech, a to emocionální vyčerpání, depersonalizaci a osobní uspokojení. Z průzkumu vyplývá, že mezi zaměstnanci uvedené organizace existují tací, kteří jsou více ohroženi rizikem syndromu vyhoření, což je zřejmé z výsledků dotazníku MBI. Pečující o pacienty s demencí tak vykazují vyšší stupeň emocionálního vyčerpání, depersonalizace a nižší stupeň osobního uspokojení. Zároveň se nepotvrdila souvislost mezi spokojeností s prací a stupněm emocionálního vyčerpání, depersonalizací a délkou praxe na pracovišti. Korelace se neprokázala ani mezi stupněm osobního uspokojení a zájmem o další vzdělávání.