Michal Pullmann a filosofické aspekty sporu o charakter normalizace

Abstract

Článek je rozčleněn do tří částí. První sleduje otázku „konsensu“ v rámci normalizační společnosti a s ní spojený problém politické legitimity tehdejšího režimu. Vykresluje představu „tichého souhlasu“ naší společnosti s tehdejším režimem, jak ji Pullmann prezentuje napříč svými texty. Následně text analyzuje problémy, jež jeho filozoficko-historická koncepce normalizace navázaná na zmíněný konsensus obnáší. Druhá část článku je věnovaná ideologickému „hypernormalizovanému“ jazyku a jeho funkci. Zde poukáži na paralely Pullmannova hlavního argumentu z knihy Konec experimentu a Havlovy analýzy funkce ideologického jazyka z Moci bezmocných. Argumentační postup obou textů vykazuje – do jisté míry překvapivě – značnou míru podobnosti, ovšem s diametrálně odlišnými závěry. Jejich komparace proto umožní zasadit Pullmannovu argumentaci do širšího kontextu české filozofie, a tak jí lépe porozumět a kriticky ji zhodnotit. Poslední část článku tvoří obecnější filozofická analýza vládnutí v podmínkách absence legitimity, jež vůči Pullmannově koncepci načrtává alternativní porozumění mocenským vztahům v letech 1968–1989.