Jádrem práce je interpretace deníku Emanuela Arnošta z Valdštejna z let 1735-1742. Pozornost je věnována každodennímu ale i svátečnímu životu tohoto mladého budoucího vysoce postaveného preláta, jeho církevním, veřejným i soukromým aktivitám, a též změnám způsobu jeho myšlení. Kapitola o měsíc trvající cestě do Říma (uskutečněné na podzim roku 1735) předchází nejdůležitější části - přiblížení studia a života na prestižní jezuitské německé koleji Collegiu Germanicu v Římě. Tam Valdštejn dorazil v říjnu 1735, aby zde byl po šesti letech vysvěcen na kněze a dosáhl titulu doktora práv a teologie. Práce se zaměřuje mimojiné i na Valdštejnovo vnímání reality Říma a jezuitského vysokého učení před polovinou 18. století. Následuje rekonstrukce Valdštejnovy tříměsíční miniaturní „kavalírské‘‘ cesty po Itálii a Německu roku 1741 zpět do Čech. Po nastínění dobových souvislostí v Evropě a Praze je rozebrána reflexe první slezské války v životě mladého kněze z řad aristokracie žijícího tou dobou (od června 1741 do srpna 1742) v Praze obležené francouzsko-bavorskými vojsky
