Development of submicromolar 17β-HSD10 inhibitors and their in vitro and in vivo evaluation

Zobrazit minimální záznam

dc.contributor.author Benek, Ondrej cze
dc.contributor.author Vaskova, Michaela cze
dc.contributor.author Miskerikova, Marketa cze
dc.contributor.author Schmidt, Monika cze
dc.contributor.author Andrys, Rudolf cze
dc.contributor.author Rotterova, Aneta cze
dc.contributor.author Skarka, Adam cze
dc.contributor.author Hatlapatkova, Jana cze
dc.contributor.author Zdarova Karasova, Jana cze
dc.contributor.author Medvecky, Matej cze
dc.contributor.author Hroch, Lukas cze
dc.contributor.author Vinklarova, Lucie cze
dc.contributor.author Fisar, Zdenek cze
dc.contributor.author Hroudova, Jana cze
dc.contributor.author Handl, Jiří cze
dc.contributor.author Čapek, Jan cze
dc.contributor.author Roušar, Tomáš cze
dc.contributor.author Kobrlova, Tereza cze
dc.contributor.author Dolezal, Rafael cze
dc.contributor.author Soukup, Ondrej cze
dc.contributor.author Aitken, Laura cze
dc.contributor.author Gunn-Moore, Frank cze
dc.contributor.author Musilek, Kamil cze
dc.date.accessioned 2024-08-24T07:17:24Z
dc.date.available 2024-08-24T07:17:24Z
dc.date.issued 2023 eng
dc.identifier.issn 0223-5234 eng
dc.identifier.uri https://hdl.handle.net/10195/83687
dc.description.abstract 17β-hydroxysteroid dehydrogenase type 10 (17β-HSD10) is a multifunctional mitochondrial enzyme and putative drug target for the treatment of various pathologies including Alzheimer’s disease or some types of hormonedependent cancer. In this study, a series of new benzothiazolylurea-based inhibitors were developed based on the structure-activity relationship (SAR) study of previously published compounds and predictions of their physicochemical properties. This led to the identification of several submicromolar inhibitors (IC50 ~0.3 μM), the most potent compounds within the benzothiazolylurea class known to date. The positive interaction with 17β-HSD10 was further confirmed by differential scanning fluorimetry and the best molecules were found to be cell penetrable. In addition, the best compounds weren’t found to have additional effects for mitochondrial off-targets and cytotoxic or neurotoxic effects. The two most potent inhibitors 9 and 11 were selected for in vivo pharmacokinetic study after intravenous and peroral administration. Although the pharmacokinetic results were not fully conclusive, it seemed that compound 9 was bioavailable after peroral administration and could penetrate into the brain (brain-plasma ratio 0.56). eng
dc.format p. 115593 eng
dc.language.iso eng eng
dc.relation.ispartof European Journal of Medicinal Chemistry, volume 258, issue: October eng
dc.rights Práce není přístupná eng
dc.subject Amyloid-binding alcohol dehydrogenase (ABAD) eng
dc.subject Alzheimer’s disease eng
dc.subject 17β-hydroxysteroid dehydrogenase type 10 (17β-HSD10) eng
dc.subject Enzyme inhibition eng
dc.subject Pharmacokinetics eng
dc.subject Alkoholdehydrogenáza vázající amyloid (ABAD) cze
dc.subject Alzheimerova choroba cze
dc.subject 17β-hydroxysteroidová dehydrogenáza typu 10 (17β-HSD10) cze
dc.subject Enzymová inhibice cze
dc.subject Farmakokinetika cze
dc.title Development of submicromolar 17β-HSD10 inhibitors and their in vitro and in vivo evaluation eng
dc.title.alternative Vývoj submikromolárních inhibitorů 17β-HSD10 a jejich in vitro a in vivo hodnocení cze
dc.type article eng
dc.description.abstract-translated 17β-hydroxysteroid dehydrogenáza typu 10 (17β-HSD10) je multifunkční mitochondriální enzym a možný cíl pro léčiva k léčbě různých patologií včetně Alzheimerovy choroby nebo některých typů hormonálně závislých typů rakoviny. V této studii byla vyvinuta řada nových inhibitorů na bázi benzothiazolylmočoviny na základě studia vztahu mezi strukturou a aktivitou (SAR) dříve publikovaných sloučenin a předpovědi jejich fyzikálně-chemických vlastností. To vedlo k identifikaci několika submikromolárních inhibitorů (IC50 ~0,3 μM), nejvíce účinné sloučeniny v rámci třídy benzothiazolylmočoviny, které jsou dosud známé. Pozitivní interakce s 17p-HSD10 byla dále potvrzena diferenciální skenovací fluorimetrií a bylo zjištěno, že nejlepší molekuly jsou prostupné do buněk. Kromě toho nebylo zjištěno, že nejlepší sloučeniny mají další účinky na nemitochondriální cíle a cytotoxické nebo neurotoxické účinky. Dva nejúčinnější inhibitory 9 a 11 byly vybrány pro farmakokinetiku in vivo studie po intravenózním a perorálním podání. I když farmakokinetické výsledky nebyly úplné přesvědčivé, zdálo se, že sloučenina 9 byla po perorálním podání biologicky dostupná a mohla proniknout dovnitř mozku (poměr mozek-plazma 0,56). cze
dc.peerreviewed yes eng
dc.publicationstatus postprint eng
dc.identifier.doi 10.1016/j.ejmech.2023.115593 eng
dc.relation.publisherversion https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0223523423005597 eng
dc.identifier.wos 001030059600001 eng
dc.identifier.scopus 2-s2.0-85163144943 eng
dc.identifier.obd 39889110 eng


Tento záznam se objevuje v následujících kolekcích

Zobrazit minimální záznam

Vyhledávání


Rozšířené hledání

Procházet

Můj účet