Abstract:
Pražský hrad byl v letech 1723-1793 cílem dvorských cest, během nichž bylo nutno ubytovat také habsburské (a rodově spřízněné saské Wettiny) arcivévodkyně a arcivévody. Ubytovací strategie se v tomto případě lišily, pokud šlo o nezletilé členy nebo dospělé reprezentanty.Po roce 1755 navíc pražská rezidence prošla díky císařovně Marii Terezii procesem (tzv. renovatio), který proměnil architektonickou vnějškovost, tak symboliku místa. Práce si v tomto smyslu všímá arcivévodských apartmánů do roku 1755 a poté do roku 1793- jejich umístění, rozvrstvení pokojů a metodou sondy i interiérových projevů, které reprezentují dynastické postavení arcivévodských potomků.
