Světový názor a autorská (sebe)reflexe v české historiografii soudobých dějin

Abstract

Cílem studie je představit možnosti, jak na základě publikovaných autorských textů zkoumat světový názor historiků a historiček, zejména v oboru soudobých dějin, kde lze předpokládat vliv jejich hodnotového horizontu na interpretaci relativně nedávné minulosti. Autor nejprve vymezuje pojetí světového názoru vzhledem ke stanovenému záměru a zdůvodňuje analytické užití tohoto pojmu v historiografickém textu, v daném kontextu se také zamýšlí nad vztahem paměti, dějin a historiografie. Konstatuje, že poměrně málo českých historiků a historiček dosud reflektuje vztah (individuální či kolektivní) paměti a práce dějepisce, zvláště s ohledem na jeho pozici v současné společnosti, která bývá často redukována na roli objektivního „objevitele historické pravdy“. Taková (sebe)reflexe předpokládá přiznání vlivu individuálního světového názoru historika (komplexu názorů a postojů formovaných výchovou, vzděláním, vzpomínkami, generační příslušností a podobně) na jeho vědeckou činnost. Autor studie nabízí dvě možné a vzájemně se doplňující cesty k poznání historikova světového názoru: jednak prostřednictvím vlastních svědectví a prohlášení z jeho osobněji laděných textů a egodokumentů (eseje, rozhovory, vzpomínky, příspěvky na sociálních sítích), jednak analýzou jeho vědeckých textů (časopiseckých studií, knižních monografií, recenzí). Oba přístupy autor dokumentuje na konkrétních příkladech z produkce historiků a historiček českých soudobých dějin. V závěru studie pak nastiňuje cíle a smysl zkoumání historikova světového názoru.