Abstrakt:
Článek představuje filmovou adaptaci žánru utopismu, dystopismu a katastrofismu v kontextu reflexe nad náboženským pozadím konkrétních filmů, které byly nepřímo či přímo inspirovány Písmem a jeho vizemi apokalypsy a eschatologie. Filmové utopické představy o směřování společnosti jsou často sekularizovanou formou vidění světa budoucnosti jako sociálně spravedlivého, plného porozumění a lásky. V dystopických představách o pesimistickém vývoji světa se ve filmu často objevuje téma prostředníka a spasitele, který může zachránit lidstvo před katastrofou závěrečného boje. Článek poukazuje na biblické motivy, jak jsou stále přítomny v naší filmové kultuře, a to zejména v existenciálním tázání současného člověka, i když jsou maskovány do fikčního světa filmu. Text tak nabízí průsečíky mezi světem víry a fikčním světem filmu.
