Byla sepsána literární rešerše na téma kovalentních organických sítí shrnující základní parametry, možnosti příprav a oblasti využití těchto materiálů. Byly popsány nejvýznamnější typy kovalentních organických sítí včetně sp2c kovalentních organických sítí s olefinickým spojovacím motivem. V experimentální části byly provedeny pilotní experimenty, které měly ověřit možné syntetické cesty vedoucí k novým sp2c kovalentním organickým sítím. Jako stavební jednotky byly vybrány benzen-1,3,5-triacetonitril a jedno- až tříjaderné dikarbaldehydy na bázi benzenu, resp. thiofenu. Z deseti experimentů lišících se použitou bází, rozpouštědlovým systémem, reakční teplotou a časem byly na základě práškové rentgenové difrakce shledány dva jako potenciálně nadějné. Souběžně byly syntetizovány trojramenné nepolymerní analogy navržených sítí (tzv. modelové sloučeniny), jež byly charakterizovány a studovány z hlediska vztahu struktura vlastnosti. Celkem bylo připraveno šest modelových sloučenin, z toho pět dosud nepublikovaných molekul.
