Diplomová práce je věnována obecně historii včelařství v Českých zemích až téměř do současnosti. Obsahuje nástin rozdělení a vývoje nejčastěji používaných včelích úlů. Pro včelařství byla důležitá také včelařská literatura, která spolu s odbornými přednáškami pomohla rozšířit povědomí o tomto oboru i mezi neodbornou veřejností. Pro vznik včelařských spolků sehrála významnou roli také politická a společenská situace v 2. polovině 19. století. Na konkrétním příkladu historie včelařských spolků v Jaroměři, České Skalici a Novém Městě nad Metují je možné vidět, jak tento obecně popisovaný vývoj včelařství probíhal. Nejstarším z nich je včelařský spolek v Jaroměři, který byl založen v roce 1868. Včelařské spolky v České Skalici a v Novém Městě nad Metují vznikly až v 90. letech 19. století. Ovšem během své dlouholeté historie zaznamenaly také řadu zvratů. Po počátečním nadšení svých členů pro tuto činnost došlo u některých ze spolků k zániku a opětovnému obnovení spolkové činnosti. Ve všech zmíněných lokalitách vznikly při místních základních školách včelařské kroužky. Jejich činnost byla podporována včelařskými spolky. Jednalo se například o materiální pomoc nebo předávání znalostí získaných při včelaření. Včelařské kroužky během svého působení vychovaly řadu mladých včelařů. Pro některé žáky se včelařství stalo celoživotním koníčkem. Především na Jaroměřsku a Českoskalicku se nachází několik hektarů ovocných sadů. Opylování těchto kultur zajišťovaly přísuny včelstev některých členů včelařských spolků. Během dlouholeté činnosti těchto tří včelařských spolků lze nalézt mnoho společného, avšak také řadu odlišností.
