Digitální knihovnaUPCE
 

Studium nových vodivých materiálů pro organické povlaky

Disertační práceOtevřený přístup

Abstrakt

Disertační práce porovnává různé druhy vodivých solí jako samostatných antikorozních pigmentů, různé druhy povrchových úprav těmito solemi na částicích křemičitanů či feritů. Veškeré práškové pigmenty byly aplikovány do organických pryskyřic, byly připraveny modelové nátěrové hmoty a z nich nátěrové filmy, které byly testovány přímými a nepřímými korozními testy jako jsou základní charakterizace materiálů pomocí hodnot hustoty, spotřeby lněného oleje, obsahu látek extrahovatelných za horka nebo za studena, hodnot pH a měrné elektrické vodivosti vodných výluhů jak pigmentů, tak volných nátěrových filmů a hodnot hmotnostních popř. korozních úbytků pozorovaných na ocelových panelech exponovaných ve vodných výluzích prášků a filmů. Hlavní část práce tvořily korozní testy v prostředí kondenzované vzdušné vlhkosti, atmosféře s obsahem oxidu siřičitého, prostředí s obsahem neutrální solné mlhy nebo prostředí směsného solného elektrolytu s obsahem síranu amonného a chloridu sodného. Následně byly dle příslušných postupů a norem vyhodnocovány korozní projevy typu puchýřovatění v ploše nátěrové filmu, ve zkušebním řezu, rovněž tak i jeho vizuální vzhled. Po odstranění povlaku byly vyhodnocovány korozní projevy na ocelovém panelu ve smyslu, procentuální hodnota prokorodované plochy panelu, koroze ve zkušebním řezu a tvar řezu po odstranění filmu. Jednotlivé hodnoty měření byly zaznamenány do tabulek, v diskuzní části práce okomentovány a podepřeny fotografickými záznamy. Na konec byly vybrány nejlepší nátěrové filmy, které vykazovaly nejvyšší antikorozní účinnost, kde ze získaných výsledků byly jako nejperspektivnější materiály zvoleny křemičitany kaolín a mastek při nízkém povrchovém pokrytí vrstvou primární vodivé soli polyanilin fosfátem, kdy tyto kombinace vykazovaly nejvyšší antikorozní účinnost. Zavedením sekundárního dopantu do polymerního řetězce dosahovaly nátěrové filmy vysokých účinností při středním plnění 20hm%, solí vodivého polymeru. Nejúčinnější solí se stal dopant kyseliny benzoové, který při antikorozní ochraně kovového podkladu přispěl svým inhibičním efektem. Podobných výsledků bylo dosaženo i při testování kompozitních feritických pigmentů s obsahem primárního dopantu polyanilin fosfátu. Reprotonací pigmentového systému kyselinou benzoovou byly získány jedny z nejodolnějších nátěrových filmů s nejvyšší antikorozní ochranou.

Rozsah stran

335 s.

ISSN

Trvalý odkaz na tento záznam

Projekt

Zdrojový dokument

Vydavatelská verze

Přístup k e-verzi

Práce není přístupná.

Název akce

ISBN

Studijní obor

Povrchové inženýrství

Studijní program

Chemie a technologie materiálů

Signatura tištěné verze

D38797

Umístění tištěné verze

Univerzitní knihovna (archiv). Práce není přístupná.

Přístup k tištěné verzi

Klíčová slova

korozní ochrana, organický povlak, vodivý polymer, polyanilin, poly(p-fenylendiamin), diethylfosfit, heteropolykyselina, kyselina benzoová, zinkferit, corrosion protection, organic paint, conductive polymer, polyaniline, poly(p fenylendiamine), diethyl phosphite, heteropolyacid, benzoic acid, zinc ferrite

Endorsement

Review

item.page.supplemented

item.page.referenced