V předložené diplomové práci je systematicky popsán proces testování a ověřování cytoxicity nových materiálů, konkrétně superparamagnetických nanočástic a mikročástic. Text práce zmiňuje nejen pozitiva využití takových materiálů, ale také se podrobně soustředí na jejich možné toxické účinky. A právě poznatky chování nanočástic v biologických systémech a životním prostředí, jsou pro současnou vědu i lidskou populaci tolik důležité. Předložená práce shrnuje metody vhodné pro stanovení cytotoxicity (nano)materiálů popsaných a aktuálně dostupných v odborné literatuře. Naše in vitro studie se zaměřila na cytotoxicitu mikročástic ProMagTM 1 Series COOH od firmy Bang Laboratories, Ins (Fishers, IN, USA) a jejich modifikovanou formu s navázanou protilátkou IgG. Pro naše experimenty jsme použily buněčné linie A549 a MRC-5. Mezi hlavní cíle patřilo zoptimalizování postupu práce s nano/mikročásticemi pro stanovení cytotoxicity. Buněčnou viabilitu jsme kvantifikovaly metodou redukce tetrazoliové soli XTT, testem vylučování trypanové modře a analýzou proliferace buněk v reálném čase systémem xCELLigence. Koncentrace částic působících na buňky byly v rozmezí koncentrací částic 0,1 ug/ml - 1000 ug/ml. U obou buněčných linií byl zjevný cytotoxický efekt se středním účinkem až od koncentrace látky v kultivačním médiu 100 ug částic/ml. Při koncentraci testovaných částic 500 ug/ml byly téměř všechny buňky poškozeny a jejich viabilita se blížila k nulovým hodnotám.