Abstrakt:
V 80. letech 18. století vyrostlo v blízkosti východočeského města Pardubic 12 raabizačních vesnic osídlených katolickými emigranty z pruského Kladska a Slezska. Přibližně až do poloviny 19. století si tyto osady zachovávaly německý jazykový ráz. Nejdéle si svou identitu udrželi obyvatelé Veské a Moravanského, kde se německy hovořilo ještě na začátku 20. století. Cílem studie je téma metodologicky uchopit a nastínit problémy, jež mohou být dále studovány v historiografickém i širším kontextu. Autor na problematiku nahlíží z různých perspektiv. Největší pozornost je přitom věnována etnokulturním procesům a jejich dynamice, k čemuž vybízí skutečnost, že počeštění osad probíhalo rozdílným tempem.
