Určení zatížitelnosti lepených spojů je důležitým parametrem konstrukcí či zařízení při jejich konstrukčním návrhu. V současné době se vyrazně zvyšuje podil lepených spojů při výrobě automobilů či kolejových vozidel. V některých aplikacích je spojování lepením již hlavním způsobem spojování dilů. Pro určení zatížitelnosti lepených spojů je dnes možno využít poznatků lomové mechaniky a chování spojů simulovat s využitím metody konečných prvků. V případě této disertační práce byl použit software ABAQUS. Pro simulace byly uvažovány nelegované konstrukční oceli s různými mechanickými vlastnostmi (rozdílnou mezí pevnosti). Jako lepidla byla použita epoxidová lepidla s rozdílnými mechanickými vlastnostmi - Veropal HE20 a Carboresin. Modely pro řešení zatížitelnosti s využitím metody konečných prvků byly vytvořeny pro rozdílná konstrukční uspořádání lepených spojů. Ověření modelů bylo provedeno srovnáním s reálnými vzorky. Porovnáním síly pro porušení lepených spojů získaných při simulačních výpočtech a při experimentech byla zjištěna odchylka maximalně 18%. Cílem práce bylo vytvoření parametrické studie, na jejímž základě bylo možno získat rovnici pro zatížitelnost lepeného spoje s ohledem na geometrické a materiálové parametry lepených spojů. Pro určeni únosnosti spojů byly navrženy tři parametry spoje L/t, ?Đa/?Đy and F/?Đyt, které se ukázaly, že mají největší vliv na kvalitu lepených spojů.
