Digitální knihovnaUPCE
 

State approaches to homosexuality, sexological discourse and non-heterosexual lives in socialist Czechoslovakia, 1948-1989

Habilitační práce
Náhled není k dispozici

Datum publikování

2013

Vedoucí práce

Oponent

Název časopisu

Název svazku

Vydavatel

Univerzita Pardubice

Abstrakt

Předložená práce zkoumá, jakými způsoby se prolínaly státní přístupy k neheterosexuální sexualitě se skutečně žitými životy s prožitými zkušenostmi obyčejných lidí, kteří se (zejména zpětně) identifikovali jako gayové a lesby, případně transsexuálové a transsexuálky. V českém kontextu se jedná o první výzkum svého druhu, který kombinuje metodu orální historie s analýzou odborných textů československé sexuologie z komunistického období. Propojení institucionálního rámce státního přístupu k homosexualitě a individuálních prožívání neheterosexuální identity v kontextu československého socialismu přineslo několik nových a důležitých poznatků. Za prvé, výzkum odhalil mnohovrstevnatou podstatu a roli československé sexuologie, již není možné jednoduše interpretovat jako úslužnou heteronormativní ruku socialistického státu. Tato část předkládané práce je založena na originální ucelené analýze více než 120 odborných článků a knih, zabývajících se homosexualitou a transsexualitou, publikovaných českými a slovenskými sexuology v letech 1947 až 1989, jež jsou shromážděné v databázi Bibliographica medica Čechoslovaca v Národní lékařské knihovně v Praze, která eviduje veškerou odbornou literaturu publikovanou českými a slovenskými lékaři nepřetržitě od svého vzniku v roce 1947 do současnosti. Z tohoto archivního výzkumu a následné analýzy vyplynulo, že československá sexuologie sice důsledně plnila roli "expertního hlasu" a ve svých publikacích byla loajální k ideologickým požadavkům jednotné a heteronormativní identity, jež pomáhala udržovat stability společenského řádu a vlády jedné strany. Na druhou stranu československásexuologie nebyla v žádném případě statická a její argumenty o homosexualitě a transsexualitě, a přístupy k nim, se od začátku 50. do konce 80. let vyvíjely emancipačním směrem. Na rozdíl od dosavadních dominantních historických a sociologických interpretací československé sexuologie jako v zásadě negativního a represivního diskurzu, jež jednolitě definoval homosexualitu jako "deviantní" a "perverzní" a disciplinoval objekty svých definic a péče, tato práce argumentuje, že sexuologický diskurz v socialistickém Československu je nutné vnímat především jako nejednotný a v mnoha ohledech překvapivě liberální. Jak dokládají nejen jejich publikované argumenty, studie a komentované kazuistiky, ale také jejich osobní postoje, činy a terapeutické praxe v průběhu více než čtyřiceti let, někteří čeští a slovenští sexuologové svým přístupem k homosexualitě a transsexualitě překračovali hranice oficiálních definic a naopak se aktivně snažili nejen o zlepšení životních podmínek homosexuálních a transsexuálních lidí před rokem 1989, ale i o celospolečenskou změnu ve vnímání neheterosexuálních sexualit. Analýza sexuologického diskurzu také dokládá, že v procesu dekriminalizace homosexuality na konci 50. let 20. století to byla právě československá sexuologie, jež iniciovala diskuse o právních změnách a zároveň aktivně stála proti regulačním snahám Ministerstva vnitra. V 60. letech, na základě několika longitudiálních studií, mnozí sexuologové změnili názor na možnost vyléčení homosexuality a postupně změnili svůj přístup od soucitné pomoci "postiženým" k rekonceptualizaci sexuologie jako socio-terapeutické podpory v procesech coming-outu a formování pozitivní homosexuální identity. Oficiální sexuologický diskurz byl stále tím "hlasem režimu," jenž tvořil zásadní expertní aparát státního přístupu k homosexualitě. Další komunističtí odborníci a ideologové v různých oblastech (jako byly školství, tisk či sociální správa) na něj spoléhali, a i když byl cenzurovaný, zaštiťovali se jím jako nezávislou expertní pravdou. Na druhou stranu, výzkum představený v této práci odhalil, že tyto "pravdy" (jako například podporovaná kompatibilita homosexuality a manželství) byly často vskutku šalamounské a že sexuologické ordinace navzdory disciplinačním účinkům zároveň fungovaly v podstatě jako první gay kluby už od poloviny 70. let. A za druhé, využití orální historie nabídlo cennou sondu do životů neheterosexuálních lidí v období státního socialismu, o nichž toho stále víme velmi málo. Tato část práce je založena na šestnácti rozsáhlých biografických vyprávěních neheterosexuálních lidí, zejména žen, a čtrnácti sepsaných autobiografických transsexuálních žen a mužů, narozených v letech 1929-1952, kteří prožili většinu svého života v socialistickém Československu, sesbíraných v letech 2008-2011. Výpovědi narátorek a narátorů přinesly nové poznatky o dětství, dospívání a rodinných konstelacích neheterosexuálních lidí, zpochybnily mýty o homogenitě "homosexuálních jedinců", či pasivní ženské sexualitě, a odhalily velkou míru autonomie, s níž neheterosexuální lidé za socialismu disponovali navzdory své "represi" a "neviditelnosti". Narátoři a narátorky zároveň identifikovali alternativní historické milníky a momenty jak svých individuálních životů, tak kolektivního "homosexuálního" uvědomění a solidarity, jež doposud zůstávaly víceméně skryté. Orální historie zároveň poukázala na rozmanitý vztah individuálních narátorů a narátorek ke státu a komunistické moci, jež byly často podstatnější a měly závažnější důsledky, než jejich sexuální identita. Lidé, kteří v období socialismu měli malé (šasto spíše žádné) terminologické a politické prostředky se oficiálně identifikovat jako gayové, lesby či transsexuálové, překvapivě svými vyprávěními poskytli důkazy, že tyto identity přesto žili, a to nejen ve strachu a stresu, jak často slyšíme, ale také s kuráží, noblesou a důvtipem. Ve svém celku práce přináší nové vědecké poznatky, jež obohacují jak současné dějiny socialistického Československa, tak dějiny sexuality v českých zemích, a přispívá k mnohavrstevnatému čtení a analýze hranic normality/deviace, veřejného/soukromého a submise/vzdoru v socialistickém Československu. Zároveň práce ukazuje, jak cenné je studium sexuality a orální historie pro historické zkoumání naší nedávné minulosti.

Rozsah stran

245 s.

ISSN

Trvalý odkaz na tento záznam

Projekt

Zdrojový dokument

Vydavatelská verze

Přístup k e-verzi

Název akce

ISBN

Studijní obor

Studijní program

Signatura tištěné verze

D29587

Umístění tištěné verze

Univerzitní knihovna (studovna)

Přístup k tištěné verzi

Klíčová slova

homosexualita, sexuologie, orální historie, Československo, státní socialismus, KSČ, komunistický režim, soudobé dějiny, homosexuality, sexology, oral history, Czechoslovakia, state socialism, Communist Party of Czechoslovakia, communism, contemporary history

Endorsement

Review

item.page.supplemented

item.page.referenced