Přístup k e-verzi:pouze v rámci univerzity (1. část)
Abstrakt:
Východočeské královské věnné město Chrudim je více než třicet let systematicky archeologicky sledováno. Během tohoto období bylo možno na základě archeologických objevů formulovat základní hypotézy o přerodu pravěkého a raně středověkého hradiště v plně institucionální město vrcholného středověku. Jedním z výrazných znaků královského města je i opevnění. Cílem rigorózní práce je provedení srovnávací analýzy písemných, ikonografických a archeologických pramenů a jejich korelace s výsledky stavebně historického průzkumu. Hlavní městská hradba vznikla záhy po lokaci města ve druhé polovině 13. století. Již během 15. století je těleso hlavní městské hradby pohlcováno zástavbou, což je jev známý i z jiných českých královských měst. Reakcí na toto porušení obranyschopnosti je vznik druhého pásma zděného opevnění, který je kladen k roku 1435. Výstavba této hradební linie je završena koncem 15. století postavením bašty Prachárny. Patrně ještě v tomto období vzniklo předsunuté provizorní dřevozemní opevnění, které známe z nejstarších chrudimských vedut. Současně je patrně využito k obraně i valové těleso na Novém městě. V průběhu první poloviny 16. století je zahájena výstavba zděného opevnění chrudimských předměstí. postaveny byly pouze branské objekty a jižní linie hradební zdi novoměstského předměstí. Výstavba byla přerušena patrně kvůli sankcím za účast v prvním stavovském povstání. následné požáry a hrůzy třicetileté války, při nichž byla městská populace silně zredukována, zabránily v pokračování výstavby.
