Digitální knihovnaUPCE
 

Syntéza nízkovalentních organokovových sloučenin antimonu a bismutu a jejich reaktivita se sloučeninami prvků 16. skupiny periodického systému

Disertační práce
Náhled

Datum publikování

2013

Vedoucí práce

Název časopisu

Název svazku

Vydavatel

Univerzita Pardubice

Abstrakt

Disertační práce byla zaměřena na studium přípravy a reaktivity nízkovalentních sloučenin antimonu a bismutu stabilizovaných pomocí CN- a NCN-chelatujicích ligandů. Teoretická část této práce byla zaměřena na shrnutí výsledků v oblasti nízkovalentních sloučenin těžších p-prvků. Pozornost je věnována zejména chemii 14. skupiny v čele s chemií sloučenin cínu, která byla již velmi dobře prozkoumána. Z literární rešerše naopak vyplývá, že chemie sloučenin těžších prvků 15. skupiny byla dosud studována v daleko menší míře. Experimentální část práce popisuje laboratorní postupy příprav výchozích sloučenin odvozených od ligandů 2,6-bis(dimethylaminomethyl)fenyl (L-2), 2-[(2,6-diisopropyl-fenyl)aldimino]fenyl (L-4), 2,6-bis[(2,6-dimethylfenyl)ketimino]fenyl (L-5). V této pasáži jsou uvedeny přípravy výchozích sloučenin (L-2)BiCl2 (1), (L-4)SbCl2 (2), (L-4)BiCl2 (3), (L-4)2SbCl (4), (L-5)SbCl2 (5) a (L-5)BiCl2 (6). Dále jsou zde uvedeny všechny další experimentální pokusy provedené v rámci disertační práce, které vedly k úspěšné izolaci nových v literatuře nepopsaných sloučenin. V průběhu disertační práce jich bylo připraveno a identifikováno celkem 32. Část experimentální stati je věnována i použitým analytickým technikám. Sloučeniny studované v této práci byly charakterizovány zejména pomocí multinukleární NMR spektroskopie v roztoku a ve většině případů pomocí rentgenostrukturní analýzy monokrystalického materiálu v pevné fázi. V části této disertační práce zabývající se dosaženými výsledky je nejdříve diskutována syntéza a struktura výchozích sloučenin 1 ? 6 a následně potom pokusy o jejich redukci pomocí komplexního borohydridu K[(s-Bu3B)H], nebo elementárního hořčíku. V případě redukce bismutitých sloučenin 1 a 3 se nepodařilo izolovat nízkovalentní sloučeniny typu [(L-2)Bi]n a [(L-4)Bi]n, neboť byly nestabilní. Ovšem jejich přítomnost byla nepřímo dokázána v reakcích s difenyldichalkogenidy PhEEPh (E = S, Se, Te). Sloučenina 2 poskytla redukcí nízkovalentní sloučeninu antimonu, která se stabilizovala vznikem tetrameru (L-4)4Sb4 (7). Redukcí chloridů 5 a 6 stabilizovaných ligandem (L-5) byly připraveny, izolovány a charakterizovány monomerní jednomocné sloučeniny antimonu (L-5)Sb a bismutu (L-5)Bi. V tomto případě se jedná o unikátní monomerní sloučeniny, které nemají v literatuře analoga. Dále byly v rámci disertační práce připraveny monomerní chalkogenidy antimonu (L-5)SbS a (L-5)SbSe, které obsahují terminální vazby Sb-S a Sb-Se, přičemž v případě sulfidu se jedná o první příklad tohoto typu sloučeniny. Pokusy o přípravu obdobných sloučenin bismutu byly neúspěšné. Další část disertační práce je věnována oxidacím sloučeniny (L-4)4Sb4 (7) a in situ generované sloučeniny [(L-4)Bi]n pomocí difenyldichalkogenidů PhEEPh (E = S, Se, Te). Tímto způsobem byly připraveny ucelené řady sloučenin typu (L-4)M(EPh)2 (M = Sb, Bi). V případě produktů odvozených od bismutu navíc docházelo v roztoku k migraci ligandů za vzniku sloučenin (L-4)2Bi(EPh) (E = S, Se, Te). Nízkovalentní sloučenina bismutu [(L-2)Bi]n byla in situ oxidována také pomocí difenyldichalkogenidů a touto cestou byla připravena série sloučenin obecného vzorce (L-2)Bi(EPh)2 (E = S, Se, Te), které již v roztoku byly stálé a nedocházelo k migraci ligandů L-2, jak tomu bylo v případě sloučenin obsahujících ligand (L-4). Sloučenina [(L-2)Bi]n byla také oxidována pomocí různě substituovaných diaryldisulfidů na sloučeniny typu (L-2)Bi(SAr)2, kde jako skupiny Ar vystupují heterocyklické sloučeniny odvozené od pyridinu, thiazolinu, thiofenu, tetrazolu a imidazolu. Tyto sloučeniny obsahují v molekule další donorové substituenty vhodné pro interakce s kovovými centry. Tento potenciál byl studován při reakcích sloučeniny (L-2)Bi(SAr)2 (Ar = 2-pyridyl) s vybranými halogenidy kovů. Ovšem tyto reakce ve všech případech vedly pouze k substituci polárních skupin SAr za atomy chloru a sloučenina (L-2)BiCl2 byla tudíž izolována jako jediný finální produkt odvozený od ligandu (L-2).

Rozsah stran

132 s.+ přílohy + teze

ISSN

Trvalý odkaz na tento záznam

Projekt

Zdrojový dokument

Vydavatelská verze

Přístup k e-verzi

Práce bude přístupná pouze v rámci univerzity od 15.4.2023

Název akce

ISBN

Studijní obor

Anorganická chemie

Studijní program

Anorganická chemie

Signatura tištěné verze

D29576

Umístění tištěné verze

Univerzitní knihovna (studovna)

Přístup k tištěné verzi

Klíčová slova

antimon, bismut, chelatujicí ligand, chalkogenidy, antimony, bismuth, chelating ligand, chalcogenides

Endorsement

Review

item.page.supplemented

item.page.referenced