Práce si klade za cíl představit technologii vysokorychlostního zátěžového čiření s ohledem na její využití ve výrobě demineralizované vody pro účely napájení tepelných energetických zařízení. Nejprve vymezuje technologii po stránce fyzikálně-chemického principu čiřícího procesu a jejího vztahu k dalším čiřícím technologiím využívaným v energetice. Následně popisuje kvalitu čiřené vody, produkované v jednotlivých obdobích provozu technologie vysokorychlostního zátěžového čiření na elektrárně Ledvice, a její závislost na dávce koagulantu a pH. V závěrečné experimentální části je pak na základě JAR testu, simulujícího čiřící proces, hledán způsob jak hodnotit kvalitu čiřené vody ve vztahu k celkovému výrobnímu procesu a jak určovat nejvhodnější typ koagulantu a jeho dávku.
