Diabetes mellitus 2. typu je nejčastější metabolické onemocnění, které vzniká v důsledku relativního nedostatku inzulinu. Buňky nejsou schopné přijímat glukózu, dochází k hyperglykémii. Právě následkem dlouhodobé hyperglykémie dochází ke vzniku nejrůznějších zdravotních komplikací, k nejzávaţnějším patří porucha procesu hojení ran. Cílem práce bylo zjistit, jak diety s různým obsahem tuku ovlivňují vývoj diabetu u samic potkanů Zucker Diabetic Fatty (ZDF). Potkani ZDF mají mutaci v genu leptinového receptoru, coţ způsobuje jeho defekt a leptin se tak nemůţe navázat na centrum sytosti v mozku. Potkan trpí pocity hladu a při dostatku potravy se u něj vyvíjí obezita a následně i diabetes mellitus 2. typu. Samice ZDF potkanů byly rozděleny do dvou skupin na diabetické (genotyp fa/fa) a kontrolní. Pro sledování závislosti vývoje diabetes mellitus 2. typu byly kaţdé skupině po dobu 4. - 18. týdnů podávány čtyři typy speciálních diet s rozdílným obsahem tuku: H1 (24,6 % tuku), H2 (33,2 %), Z (C13004, 25,6 %) a St1 (3,4 %). Během experimentu byly u těchto zvířat sledovány a popsány změny v hmotnostech a glykémiích. Dále bylo metodou ELISA stanoveno, jak se vyvíjejí plazmatické koncentrace inzulinu v závislosti na dietě u kontrolních a diabetických zvířat. Pokus byl ukončen ve věku zvířat 16. - 20. týdnů vytvořením excizní kruhové rány a sledováním jejího hojení po dobu deseti dní. Desátý den byla z rány odebrána granulační tkáň. Z ní byla vyizolována RNA a metodou rt RT-PCR byla provedena analýza exprese genu pro MMP-3. Naše výsledky ukázaly, ţe pro vyvolání a udrţení hyperglykémie je nevhodnější dieta H1. Pro vyvolání stabilní, lehce zvýšené glykémie (10 mmol/l) a hyperinzulinemie je vhodná dieta Z. Dieta H2 je velmi nevhodná. Hojení ran a exprese MMP-3 se v rámci jednotlivých diet významně nelišily.
