Oxidační procesy doprovázející oxidační stres hrají v organismu důležitou roli ve fyziologických i patologických procesech. Vzájemně kooperující antioxidační systémy zajišťují v těchto procesech rovnováhu. Jedním z mnoha faktorů, které ruší rovnováhu ve prospěch oxidačního poškození organismu, je ionizující záření. Hlavním cílem experimentu bylo zaměřit se na stanovení markerů oxidačního stresu a jeho dopad na tkáně laboratorních potkanů exponovaných ionizujícímu gama záření a v další části pak účinku aplikované látky HI-6, na modulaci oxidačního stresu po vystavení ionizujícímu záření. Tyto účinky byly zkoumány na samcích laboratorních potkanů Wistar. Látka HI-6 jim byla aplikována intramuskulárně. Ozáření bylo provedeno celotělově přístrojem 60Co, kterým exponovaná zvířata obdržela dávku 7,5 Gy. Pro stanovení markerů oxidačního stresu jsme použili prověřené analytické metody se spektrofotometrickou detekcí. Podařilo se potvrdit předpokládaný negativní účinek ionizujícího záření, projevený nárůstem markerů lipidové peroxidace v tělních tekutinách i tkáních indukující oxidační stres. Tyto projevy byly současně doprovázeny poklesem hladiny antioxidantů v tělních tekutinách, naopak mírným vzrůstem v játrech. Látka HI-6 byla prokázána jako potenciální radioprotektivum. Další část experimentu zaměřená na sledování vlivu dávky záření na jednotlivé markery však ukázala na jeho ambivalentní dopad. Význam oxidačního stresu při expozici ionizujícímu záření a možnosti protekce jsou diskutovány.
