Tato diplomová práce se zabývá problematikou výbuchů energetických materiálů, které nepodléhají detonační výbušné přeměně, v uzavřených objektech. V průmyslové praxi jsou často řešeny problémy s naprojektováním stěn odolným výbuchu těchto materiálů a obecně není používána žádná metoda odhadu zatížení stěn s výjimkou metod předpokládajících detonaci materiálu a využívajících trhavinového ekvivalentu. Výsledky takovýchto odhadů však mohou být značně nadhodnocené. Teoretická část práce je zaměřena na modelování výbuchů těchto látek. Protože je předpokládáno, že výbuch kupičky nedetonujícího energetického materiálu má nižší výbuchové parametry než výbuch takového prachu v disperzi, je v teoretické části popsáno také několik modelů ventilace výbuchů prachových disperzí průmyslových prachů ve směsi se vzduchem. Experimenty byly prováděny na Hartmanově trubici o objemu 1,2 l a byly měřeny vzorky nitrocelulózového destičkového prachu, černého prachu a práškového hliníku. Bylo porovnáno jejich chování v disperzi a na hromádce v uzavřeném prostoru. Dále byly srovnány nalezené metody odhadu zatížení konstrukce místností, s používanou metodou trhavinového ekvivalentu. Vhodnější metoda byla doporučena.
