Abstrakt:
Tématem této diplomové práce je motiv stvoření v šabatové synagogální liturgii. Podkladem pro její zpracování se stala především látka siduru (a v menší míře také machzoru) aškenázského ritu. Výklad byl zaměřen zejména na rozbor liturgických oddílů Psukej de-zimra, Birchot kri´at Šema, Kri´at Šema, Kri´at ha-Tora, Šemone Esre a Kabalat Šabat. Z široké škály možností, jakým způsobem toto téma možno uchopit, byla zvolena metoda převážně deskriptivní. Ačkoliv bylo částečně poukázáno také na historický vývoj těchto vybraných liturgických částí, celý výklad je vychází ze současné podoby synagogální litrugie prostředkované moderními sidurim. Prostřednictvím textů Tanachu, a zejména tradičních komentářů tzv. "ortodoxního judaismu", bylo poukázáno nejen na pozici, kterou motiv stvoření zaujímá v liturgii šabatu, ale částečně také v synagogální bohoslužebné praxi obecně. První část práce tvoří krátký exkurz, stručně nastiňující vybraná témata tanachického pojetí stvoření světa a významu Šabatu / "sedmého dne". V oddílech věnovaných samotné synagogální liturgii bylo poukázáno na vztah motivu stvoření a liturgie skrze koncept kavana, a současně s tím také na "úlohu", kterou liturgie (či soukromá modlitební praxe) v náboženském životě judaismu zastává. Zbývající části práce jsou již věnovány rozboru konkrétních liturgických částí a jejich tradičních interpretací v souvislosti s motivem stvoření.