The Catholic Church’s War with Democracy

Flis, Andrzej

Digitální knihovna UPCE
→
Univerzita Pardubice
→
Publikace vydané Univerzitou Pardubice / Published by the University of Pardubice
→
Odborné časopisy / Journals
→
Pantheon
→
02/2007 Pantheon (Náboženství a politika)
→
Zobrazit záznam

dc.contributor.author	Flis, Andrzej
dc.date.accessioned	2009-12-21T12:36:04Z
dc.date.available	2009-12-21T12:36:04Z
dc.date.issued	2007
dc.identifier.isbn	978-80-7194-994-7
dc.identifier.uri	http://hdl.handle.net/10195/35321
dc.format	s. 40-61	cze
dc.language.iso	eng
dc.publisher	Univerzita Pardubice	cze
dc.relation.ispartof	Pantheon. 2, 2007	cze
dc.rights	bez omezení	cze
dc.subject	katolická církev	cze
dc.subject	demokracie	cze
dc.subject	papežové	cze
dc.subject	náboženská svoboda	cze
dc.title	The Catholic Church’s War with Democracy	eng
dc.title.alternative	Boj katolické církve s demokracií	cze
dc.type	Article	eng
dc.description.abstract-translated	V roce 1791 papež Pius VI odsoudil princip svobody a rovnosti občanů hlásanou francouzským Národním shromážděním, neboť se domníval, že je „v rozporu s Božím zákonem“. Tímto způsobem také začal více než sto padesát let trvající boj papežství s liberalismem a se zřízením republiky. Názor, že demokracie i lidská práva jsou v rozporu s křesťanstvím neúnavně vyjadřovali všichni papežové až do poloviny 20. století. Po vypuknutí francouzské revoluce katolická církev souhlasila s využitím křesťanství ke službě monarchiím, aby byl udržen jejich archaický, feudální společenský řád a na oplátku požadovala na státních institucích upevnění její náboženské moci a její privilegovanou politickou pozici. I po pádu monarchistického systému v Evropě na začátku 20. století se Vatikán stále křečovitě držel starého typu politiky, která časem nabyla karikaturní povahy a zdegenerovala až tak hluboce, že dokonce podporovala pravicové i fašistické diktatury. V roce 1963 papež Jan XXIII vůbec poprvé v dějinách církve uznal, že demokratický řád je v souladu s biblickou zásadou, že „všechna moc pochází od Boha“ a II. Vatikánský koncil začal obhajovat „nezadatelná lidská práva“. Díky této nové politice mohla římská kurie účinněji bránit náboženskou svobodu katolických křesťanů žijících v zemích bývalého východního (komunistického) bloku, které potíraly náboženství administrativním způsobem, právní šikanou a politickou převahou. Po pádu komunismu v roce 1989 katolická církev obnovila svůj neústupný boj s demokratickým pojetím státu, znovu považovaným pro křesťanství za „nepřítele číslo jedna“. Papež Jan Pavel II. označil západní kulturu za „civilizaci smrti“, a jím vedená církev přistoupila k uzavíraní taktických spojenectví se svými nedávnými náboženskými nepřáteli v čele s islámem, s nimiž by společně útočila na liberální ideologii států Evropské unie.	cze
dc.peerreviewed	yes
dc.publicationstatus	published	eng