Zobrazit minimální záznam
dc.contributor.author |
Flis, Andrzej |
|
dc.date.accessioned |
2009-12-21T12:36:04Z |
|
dc.date.available |
2009-12-21T12:36:04Z |
|
dc.date.issued |
2007 |
|
dc.identifier.isbn |
978-80-7194-994-7 |
|
dc.identifier.uri |
http://hdl.handle.net/10195/35321 |
|
dc.format |
s. 40-61 |
cze |
dc.language.iso |
eng |
|
dc.publisher |
Univerzita Pardubice |
cze |
dc.relation.ispartof |
Pantheon. 2, 2007 |
cze |
dc.rights |
bez omezení |
cze |
dc.subject |
katolická církev |
cze |
dc.subject |
demokracie |
cze |
dc.subject |
papežové |
cze |
dc.subject |
náboženská svoboda |
cze |
dc.title |
The Catholic Church’s War with Democracy |
eng |
dc.title.alternative |
Boj katolické církve s demokracií |
cze |
dc.type |
Article |
eng |
dc.description.abstract-translated |
V roce 1791 papež Pius VI odsoudil princip svobody a rovnosti občanů
hlásanou francouzským Národním shromážděním, neboť se domníval, že je „v
rozporu s Božím zákonem“. Tímto způsobem také začal více než sto padesát let
trvající boj papežství s liberalismem a se zřízením republiky. Názor, že
demokracie i lidská práva jsou v rozporu s křesťanstvím neúnavně vyjadřovali
všichni papežové až do poloviny 20. století.
Po vypuknutí francouzské revoluce katolická církev souhlasila s využitím
křesťanství ke službě monarchiím, aby byl udržen jejich archaický, feudální
společenský řád a na oplátku požadovala na státních institucích upevnění její
náboženské moci a její privilegovanou politickou pozici. I po pádu
monarchistického systému v Evropě na začátku 20. století se Vatikán stále
křečovitě držel starého typu politiky, která časem nabyla karikaturní povahy a
zdegenerovala až tak hluboce, že dokonce podporovala pravicové i fašistické
diktatury.
V roce 1963 papež Jan XXIII vůbec poprvé v dějinách církve uznal, že
demokratický řád je v souladu s biblickou zásadou, že „všechna moc pochází od
Boha“ a II. Vatikánský koncil začal obhajovat „nezadatelná lidská práva“. Díky
této nové politice mohla římská kurie účinněji bránit náboženskou svobodu katolických křesťanů žijících v zemích bývalého východního (komunistického)
bloku, které potíraly náboženství administrativním způsobem, právní šikanou a
politickou převahou.
Po pádu komunismu v roce 1989 katolická církev obnovila svůj neústupný
boj s demokratickým pojetím státu, znovu považovaným pro křesťanství za
„nepřítele číslo jedna“. Papež Jan Pavel II. označil západní kulturu za „civilizaci
smrti“, a jím vedená církev přistoupila k uzavíraní taktických spojenectví se
svými nedávnými náboženskými nepřáteli v čele s islámem, s nimiž by společně
útočila na liberální ideologii států Evropské unie. |
cze |
dc.peerreviewed |
yes |
|
dc.publicationstatus |
published |
eng |
Tento záznam se objevuje v následujících kolekcích
Zobrazit minimální záznam
|
Vyhledávání
Procházet
-
Vše v Digitální knihovně
-
Tato kolekce
Můj účet
|