Quelques images de la Bohême au XVIIIe siècle: les Juifs en milieu rural
ČlánekOtevřený přístuppeer-reviewedpublishedDatum publikování
2007
Autoři
Vedoucí práce
Oponent
Název časopisu
Název svazku
Vydavatel
Univerzita Pardubice
Abstrakt
Studie přináší několik obrazů ze života Židů na českém venkově v 18. století.
První obraz představuje venkovské oblasti jako útočiště Židů ve dvou variantách: na šlechtických
dominiích a na územích královských měst. Vzhledem k odlišnostem, především
pak v sociálně-ekonomickém vývoji tradičních městských center na straně jedné a šlechtických
panství na straně druhé, situace Židů nebyla v jednotlivých oblastech stejná a závisela
na celkové úrovni daného kraje. Tak např. v podhorských proto-industriálních krajích Žatecka,
Litoměřicka či Hradecka najdeme početné a prosperující židovské obce s rozvinutou
samosprávou. Naproti tomu, zaostalé a válkami poznamenané kraje jako Podbrdsko, Vltavsko
či Plzeňsko hostily nepočetné, chudé a velmi rozptýlené „nomádské“ obce. Velká a bohatá
feudální panství na jihu a jihovýchodě Čech zajišťovala pak existenci některým dalším
důležitým židovským obcím, ne nepodobných centrům v severních a severovýchodních
Čechách.
Druhý obraz líčí venkov jako místo opozice vůči protižidovským státním zákonům,
především pak vůči jejich extrémním podobám jako bylo povinné nošení židovských znaků
či Familiengesetze. Odpor proti těmto vládním nařízením měl různé podoby i motivace.
Majitelé panství zpravidla zatajovali počty židovských usedlíků a vystupovali na jejich
ochranu především v rámci jednání o redukci Židů, která probíhala ve 20. letech 18. století.
Židé pak odmítali nosit potupná znamení, přizpůsobovali se aktivně venkovským podmínkám,
rozptylovali údaje o své existenci a své náboženské svátky a zvyky uzavírali do úzkých
kruhů.
Třetí obraz zachycuje venkovské prostředí jako místo konfrontace a setkání Židů
a jejich bezprostředních sousedů z řad poddaného venkovského lidu. I když protižidovská
kampaň katolické církve zasáhla v rámci rekatolizace i český venkov, nevedla nikdy k extrémním
projevům nenávisti a anti-judaismu, obvyklým např. ve venkovských oblastech
Východní Evropy. Naopak, skromné životní podmínky, drobná řemesla a obchod, nejčastěji
podomní, a malá zemědělská hospodářství přibližovala venkovské Židy domácímu obyvatelstvu
českých vesnic a městeček mnohem intenzivněji než tomu bylo ve velkých městech.
Intenzita sociálně-ekonomických vztahů ovlivnila i kvalitu vzájemných kontaktů v oblasti
kulturní či duchovní. Někde si Židé osvojovali prvky české lidově-barokní kultury, jinde se
zase někteří poddaní nechali inspirovat náboženskými principy judaismu jak to dokládá
příklad tzv. sekty izraelitů v Novém Bydžově v první polovině 18. století.
Konečně čtvrtý a poslední obraz se pokouší o odraz změn, které vtiskl venkovský
svět identitě Židů, především uspořádání jejich společenství, tzv. quehilot, a jejich institucím
jako byly školy, pohřební bratrstva, modlitebny, rituální řeznictví atd. Hlubokým proměnám,
především „zvnitřnění“, neunikly ani obyčeje židovského rituálu. Nové podoby
židovského života stály na okraji judaismu velkých židovských center jako byla Praha,
Kolín apod. Stály také na hranicích mezi legalitou a ilegalitou vůči státnímu zřízení rakouské
monarchie během celého 18. století. Byla to snad právě tato dvojí „marginalita“,
která připravovala půdu k jejich dalšímu přiblížení k českému národu v rámci národnostního
uvědomování v druhé polovině 19. století?
Rozsah stran
s. 217-274
ISSN
Trvalý odkaz na tento záznam
Projekt
Zdrojový dokument
Theatrum historiae. 2, 2007
Vydavatelská verze
Přístup k e-verzi
bez omezení
Název akce
ISBN
978-80-7395-027-9
Studijní obor
Studijní program
Signatura tištěné verze
Umístění tištěné verze
Přístup k tištěné verzi
Klíčová slova
Židé, proměny židovského života, český venkov, 18. století