Všichni jsme Boží děti: napětí mezi univerzalismem a partikularismem při vytváření hranic katolického společenství

Abstract

Práce se věnuje napětí mezi univerzalismem a partikularismem v konkrétním katolickém společenství, při vytváření sociálních hranic. Autorka odpovídá na otázku, jak se toto napětí projevuje v praktikách, diskursech a ideologiích, podílejících se na utváření hranic římskokatolické církve a jak je toto napětí komunikováno skrze hranice konkrétního církevního společenství. Téma je zasazeno do teorie globální diaspory, univerzalismu a partikularismu a poststrukturalistických teorií moci. Výzkum probíhal formou zúčastněného pozorování a polostrukturovaných, skupinových rozhovorů.