Problematika vzniku popouštěcí křehkosti u nástrojových ocelí pro technologii lití pod tlakem

Abstract

Prvotním cílem práce bylo odhalení důvodu vzniku vady a také navržení nových přejímacích podmínek, které eliminují vznik trhlin a prasklin u forem již v raných fázích procesu lití. Pojďme se ale podívat, jak lze tato rizika snižovat na již přijatém materiálu a případně na hotové formě. Informativní materiály NADCA se zaměřují na dříve zmíněné faktory. Mezi pět hlavních řadí: materiál formy, konstrukce formy, tepelné zpracování, provoz/údržba a v neposlední řadě povrchové úpravy. [9] Pozornost většiny zahraničních vědců se upíná zejména na nanášení tvrdých vrstev na obrobené dutiny forem a výzkum jejich vlastností za zvýšených teplot. Testována je například odolnost materiálu H13 vůči erozi při plasmovém nanášení povlaků (PSII) z W, Pt a Mo. Povlaky z W vykazují značné zvýšení odolnosti proti erozivnímu chování, kdežto Pt a Mo prakticky žádný vliv nemají. Wolframová vrstva je charakterizována nejvyšší tvrdostí (400 HV), pevností v tahu a také nejvyšší teplotou tavení, která však nemá významnější vliv s ohledem na relativně nízké provozní teploty při lití Al, Mg a Cu. Experimenty dále prokázaly, že vrstvy Pt a Mo dokonce snižovali odolnost materiálu. Možnou příčinou bylo nedokonale provedené nanášení vrstvy a její následná delaminace.