Církevní reforma bez účasti představitelů církve (Augšpurský Interim z roku 1548 jako mocenský nástroj císaře Karla V.)

Abstract

Jedním z přímých důsledků Šmalkaldské války (1546-1547) byl císařův pokus o nové konfesijní uspořádání Římsko-německé říše, tzv. Augšpurský Interim z roku 1548. Autor této studie se zaměřuje na souvislost, která v německé historiografii dosud vůbec nebyla zohledněna. Za inspirativní zdroj považuje český kompaktátní utrakvismus. Na podporu této hypotézy předkládá tři hlavní argumenty: 1) Významný představitel katolické církve kardinál Mendoza doporučil císaři, aby v otázce víry postupoval v Německu podobně, jako jeho bratr Ferdinand v Čechách. 2) Augšpurský Interim povoluje luteránům v Německu jen to, čím se v Čechách kompaktátní utrakvisté lišili od katolíků. 3) Následná úspěšná snaha krále Ferdinanda a kardinála Moroneho o znovupotvrzení kompaktátního utrakvismu jako specifické formy katolické církve v závěrečné fázi Tridentského koncilu. Oba si dobře si dobře uvědomovali možnost interpretovat česká kompaktáta jako nástroj proti šíření radikálnějších směrů reformace a tento nástroj s dočasným úspěchem použili.