Johann Friedrich Reichardtder Künstler als Prometheus

Abstract

Jednou z osobností, které se významnou mírou podílely na organizaci hudebního života na pruském dvoře v poslední třetině osmnáctého století byl dvorní kapelník Friedricha Velikého Johann Friedrich Reichardt (1752-1814). Článek je věnován jeho osobnosti a dílu a především jeho působení jako organizátora, bedlivého pozorovatele a komentátora soudobého kulturního dění. V neposlední řadě přispěl svým organizačním talentem také k výměně myšlenek, mezi příslušníky rodící se romantické generace na přelomu 18. a 19. století. Jeho venkovské sídlo v Giebichensteinu u Halle se na několik let stalo místem, kam přijížděly takové veličiny německého kulturního života jako Goethe, Fichte, F. Schlegel, Jean Paul, Voß, Tieck, Novalis, Brentano, Armin nebo Eichendorff. Kromě aktuálního kulturního dění se Reichardt věnoval také psaní. Je autorem románového fragmentu "Leben des berühmten Tonkünstlers Heinrich Wilhelm Gulden nachler genannt Guglielmo Enrico Fiorino", kde se z různých hledisek zabývá postavením a rolí umělce ve společnosti. V románu se objevují osvícenské myšlenky v kombinaci s myšlenkami a postoji Sturm und Drang. Postava Heinricha je z velké části autobiografická a je konfrontována s idealistickým obrazem umělce Franze Hermenfrieda, tedy s obrazem umělce, jakým chtěl Reichardt sám vždy být. Tato konfrontace se v románu stává nástrojem kritiky šlechtického stavu a podřadného postavení umělce ve společnosti.