Problém autority ve vztahu k osobnosti učitele a typům jeho působení ve výchovně-vzdělávacím procesu na druhém stupni současných českých škol

Abstract

Autorita je v současnosti tématem exponovaným nejen ve společenských vědách, ale i ve veřejném dění. Mluví se o její krizi, pádu, absenci nebo potřebě. Je zřejmé, že jde o pojem značně komplexní, komplikovaný jak typologickým chaosem, tak interakcí mnoha disciplín při jejím vědeckém zkoumání. Z těchto východisek vychází naše charakteristika dobré učitelské autority, jež je pokračováním autority rodičovské. Jejím cílem je ne pouze ukáznit žáky, ale také formulovat jejich osobnosti směrem žádoucím pro úspěšnou a efektivní edukaci. Tato globální autorita je zaručena osobností pedagoga, jeho znalostmi dětské psychologie a neurologie, a v neposlední řadě také jeho vyváženými osobnostními rysy a vystupováním, které motivuje žáky vnímat sebe i druhé jako lidské bytosti hodné respektu. Cílem je dosáhnout neohrožujícího školního prostředí, kde platí jasná pravidla hry a žáci jsou vedeni k pozitivnímu náhledu na vzdělání.