Motivační a demotivační faktory ovlivňující pracovní spokojenost všeobecných sester

Abstract

Povolání sestry patří z hlediska odborné přípravy i požadavků na profesní výkon mezi velmi náročné a od sester vyžaduje velkou psychickou odolnost a zároveň určitou vyrovnanost se sebou samým. Proto je v tomto povolání velmi důležitá pracovní spokojenost, která úzce souvisí s motivací. Její nedostatek má za následek nejen samotnou demotivaci, ale i pracovní nespokojenost. Cílem tohoto výzkumu byla snaha porozumět všem aspektům pracovní motivace a demotivace povolání všeobecné sestry a zároveň prozkoumat pracovní spokojenost a nespokojenost. Z těchto důvodů bylo vhodné zvolit kvalitativní metodu šetření (polostrukturovaný rozhovor), která je osobnější, a jejíž pomocí je možné proniknout do dané problematiky hlouběji. Objektem tohoto výzkumného šetření byly partnerské nebo manželské dvojice s různou délkou společného soužití, přičemž jeden z páru pracuje ve zdravotnictví jako všeobecná sestra. Celkový počet respondentů byl 16, z toho 8 žen, sester a 8 mužů, partnerů sester. Z výzkumného šetření vyplynulo, že náročnost povolání spolu s nepříznivou pracovní atmosférou, která je spojena s týmovou nesoudržností, respondentky velmi často demotivuje, a naopak radost z práce s možností seberealizace je motivuje. S otázkou pracovní motivace a demotivace úzce souvisí i pracovní spokojenost, kterou respondentky spojují nejen s dostatečným finančním ohodnocením, ale i zaujetím pro svou práci. Zvyšující se administrativa spolu s nespokojeností s výší finančního ohodnocení a pracovní atmosféra působí u respondentek pracovní nespokojenost. Respondentky jsou velmi kritické ke svému povolání, více než jejich partneři. Tento postoj pramení především z jejich demotivace a pracovní nespokojenosti, která je způsobena nejen finančním ohodnocením, zvyšujícím se tlakem ze strany managementu zdravotnického zařízení, ale především pracovní atmosférou daného oddělení.