Inhibitory proteazomu

Abstract

Onemocnění různými typy rakoviny je v lidské populaci stále četnější. S rostoucím procentem výskytu roste též rezistence na běžně používáná léčiva. Z toho důvodu jsou vyvíjeny a testovány nové látky, které by pomohly při léčbě tohoto onemocnění. Vysoce efektivní strategií je inhibice proteazomu, která se úspěšně používá od roku 2003, kdy bylo schváleno první uznané léčivo, bortezomib (I. generace). Velké procento pacientů bylo na léčbu bortezomibem rezistentních, což vedlo k vývoji inhibitorů proteazomu II. generace (carfilzomib, ixazomib, marizomib, oprozomib a disulfiram). Inhibitory I. a II. generace jsou zaměřeny na 20S podjednotku proteazomu. Vykazují dobrou léčebnou odpověď, nicméně se poměrně často objevuje relaps onemocnění. Z tohoto důvodu se při hledání nových typů léčiv studie zaměřily především na 19S podjednotku proteazomu. Tak vznikly další typy potenciálních léčiv, které různým způsobem ovlivňují ubikvitin-proteazomový systém (UPS). Mezi tyto látky patří RA190, RA183, RIP-1, ubistatin B, capzimin, KDT-11, pevonedistat, serdemetan, nutlin-3 a NSC-207895, jenž v současné době procházejí intenzivním testováním. Je třeba zjistit, proč dochází k rezistenci nádorových buněk na používané léčivo a eliminovat případné vedlejší účinky.