Areál Starého hradu hradu Košumberka a rekonstrukční práce Družstva na záchranu hradu Košumberka v letech 1922-1924

Abstract

Cílem této diplomové práce je rozbor a vyhodnocení průběhu a výsledků záchranných prací, které v areálu "starého hradu" hradu Košumberka uskutečnilo v letech 1922-1924 Družstvo na záchranu hradu Košumberka, dále pak zhodnocení možností poznání původní podoby "starého hradu" skrze dostupné archivní prameny a vyhodnocení dalších uskutečněných záchranných prací na "starém hradě" s přihlédnutím ke statickému zabezpečení zříceniny v 70. letech 20. století a současnému návrhu plánované konzervace "starého hradu". V úvodu práce je věnována pozornost základnímu shrnutí dějin bádání na hradě Košumberku, jeho historii, popisu a stavebnímu vývoji. Součástí textu je také pojednání o možném vnitřním uspořádání "starého hradu" podložené rozborem konfiskačního inventáře z roku 1623. Jednu ze zásadních pasáží této práce představuje rekonstrukce průběhu vlastních konzervačních prací provedených ve 20. letech, kdy je na základě dostupných archivních pramenů a stavební dokumentace sledován průběh oprav od vývoje prvotního záměru záchrany hradu přes vznik Družstva, formulaci projektu oprav, vlastní průběh oprav až po jejich dobovou reflexi ve světle soudobých zásad památkové ochrany hradních zřícenin. Samostatnou částí práce je pak analýza a vyhodnocení nálezového souboru archeologických nálezů, které byly získány v průběhu konzervačních prací Družstva na "starém hradě". Kromě základních charakteristik zkoumaných nálezů a popisu jejich případných specifických rysů je zde věnována pozornost také zjistitelným analogickým nálezům z oblasti Chrudimska. Bližší pozornost je věnována rovněž rozboru průběhu statického zabezpečení zříceniny v 70. letech 20. století a jeho dopadům na "starý hrad" a soudobé koncepci konzervace "starého hradu" plánované v nejbližších letech. Stručné srovnání této koncepce s průběhem záchranných prací ve 20. letech, kde je věnována pozornost proměnám strategií památkové ochrany hradních zřícenin v odstupu téměř sta let, představuje závěrečnou část této práce.