Nefrotoxicita těžkých kovů

Abstract

V úvodu práce jsou stručně charakterizovány těžké kovy a jejich vliv na životní prostředí. Hlavní část textu je zaměřena na kadmium, rtuť a olovo, u kterých jsou popsány způsoby expozice, mechanismy transportů do buněk a toxické účinky na organismy. Těžké kovy patří mezi silně nefrotoxické látky ovlivňující funkci a stavbu ledvin. Nefrotoxické působení těžkých kovů lze sledovat pomocí in vivo či in vitro studií. V práci jsou stručně zmíněny in vitro způsoby testování nefrotoxicity se zaměřením na vhodné buněčné linie. Nejpoužívanější buněčnou linií jsou HK-2 buňky, pocházející z ledvin zdravého dospělého člověka. Často se používají při zjišťování mechanismu nefrotoxického působení cizorodých látek na funkci ledvin, mechanismu transportu cizorodých látek do ledvinných buněk a při identifikaci transportérů zapojujících se do přenosu cizorodých látek v ledvinách. Mezi další lidské buněčné linie často používané při výzkumu nefrotoxicity patří například RPTEC/TERT1 buněčná linie. Dále jsou ve výzkumu hojně využívány i zvířecí buněčné linie NRK-52E, JTC-12, WKPT, OK, LLC-PK1 a MDCK, které jsou v práci také zmíněny.