Höritzer Passionsspiele als Erneuerung einer alten deutschen Tradition

Abstract

Po převratu v roce 1989 se v české historii stále častěji setkáváme s různými snahami o obrození zaniklých tradic. Tím zajímavější je obnovení obyčejné jiné národnosti - navíc té, jež byla s kulturou naší země těsně spjata. Již od roku 1992 se v Hořicích na Šumavě stáváme svědky jedinečné události. Každé léto toto místo ožívá uvedením Hořických pašijí profesora Jindřicha Pecky. Něco podobného se v Hořicích naposledy událo před druhou světovou válkou. Autorem německého pašijového textu je Johann Josef Ammann. Hrálo se samozřejmě německy - už v 19. století. Toto divadelní představení zaznamenalo prudký rozvoj, který však byl opakovaně přerušován. Nejprve dvěma světovými válkami a poté komunistickým režimem. Jednoho dne to již dokonce vypadalo, že tato hra nebude moci být nikdy obnovena. Zázraky se naštěstí dějí a tak bylo tři roky po pádu "železné opony" na tuto starou tradici hořických Němců navázáno. Obě zmíněné hry, česká i německá, přitahovaly a přitahují pozornost veřejnosti. Důkazem budiž skutečnost, že se tato představení stala předlohou k dokumentárním filmům. Podle původní pašijové hry J.J. Ammanna byl v roce 1896 natočen dokonce první dokumentární film na světě vůbec, což stojí za zvláštní povšimnutí. Nový dokumentární snímek, který se zabývá historií, ale také obnovu hořických pašijí, vznikl ve spolupráci Bavorského rozhlasu s Českou televizí v roce 2002 a nese název "Hořičtí Němci včera a dnes".