Dopravní infrastruktura v kontextu udržitelného rozvoje

Abstract

Jízdní kolo v podobě, v jaké jej známe dnes, má za sebou již více než stoletou historii. Za tu dobu se změnily nejen materiály, ze kterých je vyráběno, ale především se postupně rozšiřoval a zároveň měnil způsob jeho využití. V současnosti se nacházíme v období, kdy by se mnoho měst rádo vrátilo ve způsobu využití bicyklu do první třetiny minulého století. Tedy do doby, kdy byl tento dopravní prostředek hojně využíván k dopravě do zaměstnání i za službami. Ačkoliv to více než půl století vypadalo, že v prostředí Evropy a Severní Ameriky bude jízdní kolo sloužit především jako prostředek rekreace či jako sportovní náčiní, od 90. let 20. století se s rostoucími problémy v dopravě bicykl vrací do měst v podobě dopravního prostředku pro každodenní dojíždění do práce či za zábavou. Aby se z celkového odhadovaného světového počtu 1,6 miliardy používaných jízdních kol jich do měst vrátilo co nejvíce, může místní samospráva budovat na svém území patřičnou infrastrukturu. Tento příspěvek se zabývá základním rozdělením cyklistické infrastruktury v prostředí měst a obcí České republiky a praktickým rozborem a komparací situace v cyklodopravě na území dvou českých měst – Hradce Králové a Pardubic.