Nacistický teror druhého stanného práva v pramenech poválečné justice. Zločiny 20. pluku pořádkové policie Böhmen po atentátu na Reinharda Heydricha.

Abstract

Předkládaná práce se zaobírá zločiny spáchanými nacistickým okupačním aparátem v době druhého stanného práva po atentátu na reinharda Heydricha. V červnu 1942 se obyvatelé protektorátu Čechy a Morava setkali s bezprecedentním užití násilí ve větších městech Čech a Moravy. Na deseti popravištích zahynulo během čtyřiceti dnů okolo 1800 Čechů včetně žen a dětí. Na jejich smtri se podílelo podle dochovaných dokomentů 1500 členů pořádkové a bezpečnostní policie, kteří byli dislokováni na území protektorátu nebo byli zvláštně pro tento účel povoláni z území Německa a Rakouska. V roce 1959 začala nově zřízená Ústřední úřadovna zemských soudních správ v Ludwigsburgu u Stuttgartu vyšetřovat obsáhlý komplex zločinů spáchaných v odvetě po Heydrichově smrti. Soubor výslechových protokolů jednoho tisíce svědků a účastníků tehdejších událostí dochovaných ve vyšetřovacích protokolech ze SRN a Rakouska dovoluje analyzovat motivy, jednání a chování tehdejších členů tajné policie, SD a ochranné policie, kteří se aktivně účastnili genocidy. Současně probíhající šetření na území tehdejší ČSSR v letech 1964-1974 umožňuje sledovat vyšetřování jednotlivých případů vražd, ale také strategie a rozhodující momenty při tvoření obžaloby proti skrývajícím se válečným zločincům. Činnost Československé komise pro stíhání nacistických válečných zločinců ve spolupráci se Státní bezpečností a zapojení vyšetřovatelských týmů západního i východního Německa musíme sledovat v souvislostech probíhající "studené války". Práce je zasazena do kontextu dějin holocastu a badatelského směru "výzkumu pachatelů", které se pokouší o odhalení základních principů lidského chování agresorů v době druhé světové války. Makrokriminalita spáchaná německými vojáky v letech 1939-1945 nutí soudobou společnost hledat odpovědi na otázky skupinového agresivního jednání, jeho omezení a trestání.