Diagnostika atmosférické koroze betonových konstrukcí dopravních staveb

Abstract

Rozvoj výroby betonu jako nového stavebního materiálu nastává od druhé poloviny 19. století. Předností je možnost kdekoliv odlévat díly požadovaného tvaru s potřebnou pevností, odolností proti mechanickému poškození a trvanlivostí. S nárůstem výroby betonu postupuje poznávání jeho vlastností, zdokonalování výrobních technologií a vývoj teorií pro návrh betonových konstrukcí. Trvanlivost betonu je uvažována prakticky neomezená. K dnešnímu dni lze odhadnout, že jen v České republice jsou zabudovány stovky milionů tun betonu většinou neznámé kvality a stáří. U většiny konstrukcí je betonová konstrukce přímo vystavená působení vlivů okolního prostředí. Před necelými čtyřiceti lety byly zveřejněny první práce rozebírající poruchy betonových konstrukcí, jejichž příčinou bylo zhoršení vlastností betonu v dlouhodobém procesu, jehož zákonitosti nebyly známé. Zhoršení vlastností betonu se nazývá degradace betonu. Ta postupuje v konstrukci velmi pomalu difúzí od povrchu směrem dovnitř. Příčinou jsou složité chemické reakce, které vznikají při určité vlhkosti a teplotě působením některých agresivních chemických látek určité koncentrace přítomných v ovzduší. Překročí-li hloubka degradované vrstvy tloušťku krytí výztuže, ztrácí výztuž ochranu a začíná rezivět. Pasivační tlaky vznikající korozí výztuže způsobí odloupnutí povrchové vrstvy betonu. Rozhodnutí o způsobu opravy takto vzniklé poruchy je možné přijmout jen na základě zjištění stadia degradace a rozsahu poškození. Diagnostika poruch tohoto typu tvoří předmět této práce. Výsledků bude možné užít k efektivnějšímu rozhodování o způsobech sanace poškozených betonových konstrukcí při vynaložení jen přiměřených nákladů.