Potenciál teplotně programované DRIFT spektroskopie pro studium struktury a stability technologicky významných pevných práškových materiálů

Abstract

Bakalářská práce se věnuje teplotní stabilitě a změně struktury pevných práškových materiálů sledované pomocí DRIFT spektroskopie. Teoretická část se zaměřuje především na představení základního principu DRIFT spektroskopie s Fourierovou transformací. Dále popisuje kompozitní NiO-TiO2 fotokatalyzátory, lékové formy ciprofloxacinu a enoxacinu. Experimentální část je pak zaměřena na samotné měření DRIFT spektroskopií kompozitních NiO-TiO2 fotokatalyzátorů s různými typy anorganických a organických prekurzorů a vybraných lékových přípravků při různých typech teplotně-programovaného nastavení - manuální, poloautomatické a plně automatické. V bakalářské práci bylo zjištěno, že u kompozitních NiO-TiO2 fotokatalyzátorů záleží na volbě prekurzoru, od kterého se odvíjí poloha a intenzita pásů patřící vazbám O-H na TiO2, navázané vodě a dalším vazbám patřící prekurzorům (COO-, N-O, =CH- a další). Samotné TiO2 matrice zůstávají teplotně dost stabilní. Jednotlivé materiály se liší v teplotní stabilitě molekulových struktur prekurzorů NiO. U studovaných lékových přípravků je teplotní stabilita odlišná. Struktura a vazby ciprofloxacinu se jeví i při dosažení 240 °C velice stabilně, kdežto u enoxacinu dochází k chemickým přeměnám s rostoucí teplotou, které se projevují i změnou barvy.