Pojetí svrchovaného člověka u markýze de Sade

Abstract

Diplomová práce se zabývá pojetím svrchovaného člověka u Markýze de Sade, především z pohledu Rolanda Barthese, Georgese Bataille a Maurice Blanchota. Koncept svrchovaného člověka je patrný ve všech Sadových dílech. Nejvýrazněji se však toto téma objevuje v markýzových dílech Justina a Julietta, 120 dnů Sodomy a Filosofie v budoáru. Jednání svrchovaného člověka, jak nám jej ukazuje Sade, se často odvolává na přirozené pudy. Sade argumentuje tím, že když nám příroda dala různé choutky, tak je přirozené jim podléhat. Nejdůležitější je spokojenost svrchovaného člověka, ostatní lidé, objekty vášní takového člověka, jsou nedůležití a svrchovaný člověk k nim nechová žádný vztah. Sadovi však pouze toto nestačí a snaží se dosáhnout toho největšího extrému, kdy absolutně svrchovaného člověka uspokojí pouze ty největší zločiny.