Abstrakt:
Příspěvek mapuje podobu, proměny a vývoj katolických přechodových rituálů v průběhu „dlouhého 19. století“, konkrétně rituály křtu, biřmování, sňatku a rituály doprovázející úmrtí, které jsou v učení katolické církve ztotožněny se svátostmi. Proces modernizace a sekularizace společnosti v 19. století zasáhl i ustálený a tradiční průběh přechodových rituálů, které se sice z hlediska průběhu náboženského ritu neměnily, ale jejichž některé elementy, které ho doprovázely, prodělávaly pozorovatelné změny. Jednalo se o ty části přechodových fází, které mohli ovlivnit sami věřící, a prameny nám poskytují důkazy o tom, že vyvíjeli určitý tlak na kněze, který jim často ustupoval. V příspěvku budeme sledovat ty okamžiky, které sice nezměnily po stovky let neměnný průběh církevního rituálu, ale postupně ho doprovodily novými prvky, které mu dávaly jiný význam odpovídající lépe požadavkům a představám modernizující se společnost.
