Jeličová, MarcelaLierová, AnnaZárybnická, LenkaŠinkorová, ZuzanaMetelka, Radovan2018-02-272018-02-272016978-80-01-05948-7https://hdl.handle.net/10195/69774V současné době je biodozimetrie rychle se rozvíjejícím oborem radiobiologie. Biodozimetrie se při radiačních událostech či rozsáhlých užití jaderných zbraní stává důležitým prostředkem hodnotící rozsah události a umožňuje tak optimalizaci intervence integrovaného záchranného systému a predikci následků události. Ionizující záření mění strukturu, funkci a syntézu nukleových kyselin, čímž způsobuje nevratné změny a poškození. Ke kvantifikaci těchto poškození slouží základní biodozimetrické metody jako ukazatelé zpětného odečtu obdržené dávky. Článek podává přehled nejběžnějších aplikací používaných v klinickém výzkumu i praxi. Je zaměřen jak na standardní cytogenetické testy, tak na nové trendy a možnosti biodozimetrie se zaměřením na oblast vojenské medicíny. Průtoková cytometrie se stala nenahraditelnou v klinické medicíně a v současné době se zvažuje její využití i v oblasti polního zdravotnického systému. Další metodou, která se jeví jako velmi perspektivní pro detekci poškození způsobené ionizujícím zářením a tím stanovení zpětného odečtu obdržené dávky, je elektrochemická analýza nukleových kyselin. Ta představuje novou, dosud méně používanou alternativu k dosavadním metodám a hlavním očekáváním je zpřesnění výsledků a zkrácení doby analýzy.p. 63-68czeopen accessBiodozimetrie, ionizující záření, poškození DNA, průtoková cytometrie, elektrochemická detekceBiodosimetryionizing radiationDNA damageflow cytometryelectrochemical detectionConferenceObject39877819