autorskoprávní aspekty fanouškovské literární produkce v českém prostředí

COPYRIGHT LAW ASPECTS OF FAN LITERARY PRODUCTION IN THE CZECH ENVIRONMENT

Tereza Šmídová, Martin Šmíd 

Abstrakt
Příspěvek pojednává o problematice autorských práv a jejich ochrany v kontextu fanouškovské literární produkce. Zabývá se klíčovými pojmy fanouškovské tvorby (fanfiction, fandom, kánon atp.). Dále rozebírá problematiku autorského práva ve vztahu k fanfiction, přičemž vychází z definice autorského díla podle autorského zákona. V návaznosti na to pojednává o možných způsobech porušení autorského práva autory fanfiction. V řadě otázek je klíčový postoj autora původního díla k fanouškovské literární produkci, která z jeho díla vychází.  
Klíčová slova: fanfiction, autor, autorské právo, autorský zákon

Abstract
The paper deals with the issue of copyright and its protection in the context of fan literary production. It deals with key concepts of fan making (fanfiction, fandom, canon, etc.). Furthermore, it discusses the issue of copyright in relation to fanfiction, based on the definition of copyright work under Copyright Act. Following this, it discusses possible ways of violating copyright by fanfiction authors. In many aspects, the attitude of the author of the original work to the fan literary production based on his work is crucial.
Key words: fanfiction, author, copyright law, Copyright Act

Úvod
Příspěvek se věnuje autorskoprávním otázkám spojeným s fenoménem fanouškovské literární produkce (fanfiction), která se v současné době realizuje především prostřednictvím internetu, nicméně počátky jeho existence jsou mnohem starší. Cílem příspěvku je analyzovat právní úpravu autorských práv v kontextu fanfiction.
V rámci příspěvku bude nejprve vymezen samotný pojem fanfiction a některé pojmy související. Poté se zaměří na právní úpravu ochrany autorských práv v kontextu fanfiction se zaměřením na nejpodstatnější momenty, mezi něž patří především vymezení pojmu autorského díla, vymezení osobnostních a majetkových práv autora a možných zásahů do nich prostřednictvím fanouškovské literární produkce a prostředky ochrany, které může autor díla v případě porušení autorských práv použít. V návaznosti na to bude potom analyzován přístup autorů fanfiction i přístup autorů původních děl, od nichž se fanouškovská literatura odvíjí, k fanfiction samotnému a k ochraně svých autorských práv v tomto kontextu.

Fanfiction
Jako fanouškovskou literaturu (fan fiction, nebo v českém prostředí častěji používané fanfiction, jež budeme užívat v tomto příspěvku) označujeme vlastní tvorbu fanoušků nějakého díla, která z onoho díla vychází, inspiruje se jím, nebo ho různými způsoby přetváří. Většinou je zaměřena pouze na jedno originální dílo, ale není to pravidlem, může se inspirovat i dvěma či více díly najednou (tzv. crossover). Výchozím materiálem může být jednak literatura (knihy, komiksy), jednak dílo audiovizuální (seriál, film). 
Fanfiction je jednou z aktivit provozovaných v rámci fandomu. Fandom je organizovaná subkultura fanoušků fantastiky, která je postavena na společném sdílení zájmu.[footnoteRef:1] Jeho vznik se datuje do 20. let 20. století ve Spojených státech, v českém prostředí ovšem existuje až od let sedmdesátých, a to ve značně potlačenější podobě.[footnoteRef:2] V rámci fandomu se uskutečňuje velké množství aktivit, kromě fanfiction je to i další umělecká produkce (fanvidea, fanarty ad.), dále například pořádání conů (setkání fanoušků) a vydávání fanzinů (amatérské či profesionální časopisy). Často také probíhají více či méně odborné debaty na rozličná témata včetně rozborů textů, a dokonce amatérské či odbornější pokusy o zhodnocení historie a současné podoby tohoto fenoménu. Ostatně stále platí, že autoři fantastiky, ale i ti, kteří se pokouší o vědecké zkoumání fandomu či některé jeho součásti, jsou s fandomem nějakým způsobem sami spjati (buď z něho vyšli, nebo se s ním alespoň aktivně potkávají na conech).[footnoteRef:3] [1:  MACEK, J. Fandom a text: fandom – subkultura textu: profesionální česká SF a F periodika před rokem 2000. Praha: Triton, 2006, s. 13.]  [2:  Tehdejší politické zřízení nebylo nakloněno neoficiálním a neschváleným klubům. Československý fandom byl oproti angloamerickým specifický i tím, že kromě autorů se skutečným zájmem o žánr sdružoval i autory, kteří ve fantastice hledali únik před politickou a společenskou realitou a po roce 1989 žánr zpravidla opustili. (MACEK, J. Fandom a text: fandom – subkultura textu: profesionální česká SF a F periodika před rokem 2000. Praha: Triton, 2006.)]  [3:  MACEK, J. Fandom a text: fandom – subkultura textu: profesionální česká SF a F periodika před rokem 2000. Praha: Triton, 2006, s. 33. ] 

V rámci tohoto široce pojatého fandomu pak existují jednotlivé menší fandomy, které se zaměřují na konkrétní autory, díla, či oblasti. Silné fandomy jsou soustředěny například kolem seriálů Star Trek a Doctor Who, z literární oblasti pak kolem japonských komiksů, Sherlocka Holmese, J. R. R. Tolkiena nebo Harryho Pottera.
K rozvoji fanfiction v českém prostředí dochází především po roce 1989,[footnoteRef:4] největší rozšíření ovšem přichází s rozvojem internetu. Ten je pro fanfiction naprosto klíčovým prostorem: na rozdíl od časopisů s omezeným rozsahem a fungováním na bázi výběrovosti umožňuje internet publikovat prakticky neomezené množství textů mnohem větší skupině autorů. Rozšíření fanfiction tak souvisí zejména s rozvojem tzv. Webu 2.0, v kterém byl dříve pevný obsah webových stránek nahrazen prostorem umožňujícím sdílení a společnou tvorbu obsahu, o kterém lze hovořit od roku 2004 do současnosti.[footnoteRef:5] [4:  KUDLÁČ, A. K. K. Anatomie pocitu úžasu: česká populární fantastika 1990–2012 v kulturním, sociálním a literárním kontextu. Brno: Host, 2016, s. 127.]  [5:  ANDRUŠKO, A. Internet, informační společnost a autorské právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 74.] 

Převážná většina dnešní fanouškovské produkce je uveřejňována právě na internetu, a to buď na osobních blozích, nebo na specializovaných stránkách, tzv. archivech, které mohou být národní i mezinárodní, všeobecné, nebo zaměřené na jeden fandom, jeden žánr, či dokonce jedinou postavu. Texty jsou zpravidla uveřejňovány (a povětšinou i psány) na pokračování. Důležitou a vyžadovanou součástí serverů, na nichž je fanfiction uveřejňováno, je prostor pro komentáře. Klíčovou motivací pro psaní fanfiction totiž není jen touha po vlastním kreativním vyjádření, ale také touha sdílet vlastní interpretace originálního textu.[footnoteRef:6] Toto sdílení je pro fanouškovskou komunitu typické a je také nevyhnutelnou součástí příslušnosti k ní.[footnoteRef:7] [6:  JENKINS, Henry: Textual poachers: television fans and participatory culture. New York: Routledge, 2013, s. 76.]  [7:  SAMUTINA, Natalia: Emotional landscapes of reading: fan fiction in the context of contemporary reading practices. In: International Journal of Cultural Studies, 2017, č. 20 (3), s. 255.] 

Důležitým pojmem v rámci fanfiction je pak tzv. kánon, což je cokoliv, co je jasně řečeno v originálním díle.[footnoteRef:8] Autoři kanonické informace často rozšiřují o tzv. non-kánon, tam spadá vše, co pochází z oficiálních zdrojů, ale není součástí původního díla (např. projekt Pottermore J. K. Rowlingové). K uvedeným pojmům řadíme ještě fánon a headcanon. Pojmem headcanon označujeme subjektivní interpretaci jednoho fanouška, která může, ale nemusí být přijímána i ostatními. Do fánonu spadají poznatky, které sice nejsou kanonické, ale ve fanfiction se objevují tak často, že je fanoušci všeobecně přijímají jako fakta.[footnoteRef:9] Obecně je přirozeně nejvíce ceněna taková fanfiction, která se neodchyluje od kánonu. [8:  Pojem vznikl v souvislosti se Sherlockem Holmesem, protože bylo třeba oddělit původní texty A. C. Doyla od pokračování jiných autorů. Ne vždy je ovšem tak jasně dáno, co spadá do kánonu, např. v Harrym Potterovi někteří považují za kanonické pouze knihy, jiní i filmy.]  [9:  Fanonické informace mohou proniknout i do kánonu: v Harrym Potterovi je pár N. Longbottom a L. Láskorádová fanonický, ale tak oblíbený, že ho tvůrci použili i ve filmovém zpracování.] 


Fanfiction a autorská práva
Problematika fanfiction je úzce spojena s autorskými právy a jejich ochranou. Na ústavněprávní úrovni vychází ochrana autorských práv z článku 34 odst. 1 Listiny,[footnoteRef:10] který garantuje každému zákonnou ochranu práv k výsledkům tvůrčí činnosti. „České právně doktrinární i zákonodárně-politické pojetí klade důraz po francouzském a německém vzoru […] na tvůrčí práva neboli v prvé řadě přirozená osobnostní práva člověka.“[footnoteRef:11] Na tato práva osobnostního charakteru potom navazují práva další, která mají typicky ekonomickou povahu. [10:  Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku, ve znění pozdějších předpisů.]  [11:  SRSTKA J. a kol. Autorské právo a práva související. 1. vydání. Praha: Leges, 2017, s. 43] 

Jak osobnostní, tak majetková práva spojená s autorstvím požívají právní ochrany. Ta má svoji soukromoprávní a veřejnoprávní rovinu. Soukromoprávní rovina je upravena především autorským zákonem[footnoteRef:12] jako zvláštním právním předpisem (dále též jen „AZ“). Pro některé právní vztahy související s autorstvím může mít význam také obecná právní úprava občanského zákoníku,[footnoteRef:13] která upravuje například oblast náhrady újmy nebo licenční smlouvu k užití díla. Právní úprava autorských práv je také do značné míry ovlivněna také mezinárodním a evropským právem. Autorské právo je dále chráněno veřejnoprávními normami. Porušení autorského práva může mít totiž v některých případech též charakter přestupku podle AZ[footnoteRef:14] nebo trestného činu. [footnoteRef:15] Tento příspěvek se zaměřuje na možný konflikt fanfiction a jeho dílčích projevů se soukromoprávní úpravou autorského práva, tedy s autorským zákonem. [12:  Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.]  [13:  Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.]  [14:  Ustanovení § 105a a násl. AZ.]  [15:  Ustanovení § 270 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.] 


Fanfiction v kontextu pojmu autorského díla
Fanouškovská literární produkce je z pohledu autorského práva ve zvláštním postavení. Přestože fanfiction vychází z cizího díla a využívá jeho jednotlivé prvky (postavy, prostředí, částečně i děj), jednotlivé fanouškovské povídky též naplňují znaky autorského díla podle § 2 odst. 1 AZ. Pojmovým znakem díla je kumulativní splnění podmínek, že dílo je výsledkem jedinečné tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě. Jiná kritéria (jako ekonomický úspěch díla, přínos pro společnost či kritérium vkusu) nelze pro posouzení způsobilosti díla k autorskoprávní ochraně použít.[footnoteRef:16] Autorské dílo je projevem osobní povahy autora, tvoří tak samostatnou kategorii vedle osob a věcí. Můžeme jej chápat jako nehmotný ideální statek, který však musí být hmotně vyjádřen v podobě vnímatelné lidskými smysly.[footnoteRef:17] [16:  CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Autorský zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 4.]  [17:  SRSTKA J. a kol. Autorské právo a práva související. 1. vydání. Praha: Leges, 2017, s. 56.] 

Fanouškovské povídky se ocitají v konfliktu s autorskými právy autora díla, kterým jsou inspirovány. Dílem není námět díla sám o sobě či pouze určitá myšlenka, proto porušením autorského práva není samotné zasazení vlastní povídky do prostředí fiktivního světa, který odpovídá světu původního díla. Naprostá většina povídek fanfiction si však s takovým postupem nevystačí a využívá také postavy, konkrétní místa či události popsané v původním díle. Tím vzniká rozpor s ustanovením § 2 odst. 3 AZ, podle kterého se právo autorské vztahuje nejen na dokončené dílo, ale také na jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav, jsou-li výsledkem tvůrčí činnosti autora. Pro název díla a jména postav z toho vyplývá dvojí ochrana (vnitřní a vnější). Vnitřní ochrana znamená, že bez svolení autora nelze měnit název díla nebo jména postav. Vnější ochrana potom značí, že název díla a jména postav, které splňují pojmové znaky díla, požívají stejné ochrany jako samostatná autorská díla.[footnoteRef:18] [18:  SRSTKA J. a kol. Autorské právo a práva související. 1. vydání. Praha: Leges, 2017, s. 79.] 

Autoři fanouškovských povídek tedy zasahují do autorských práv původních autorů, když využívají části jejich děl. Typicky se bude jednat o využití jmen postav, nicméně v menší míře může jít také o využití děje a jeho jednotlivých prvků (rozpracovaný námět, synopse, scénář, původní dialogy, struktura atp.) – např. povídka, která reprodukuje děj z pohledu jiné postavy. Zda je v konkrétním případě takový prvek autorským dílem, lze určit na základě kritéria jedinečnosti (§ 2 odst. 1 AZ), což nelze zaměňovat s uměleckým dojmem, jaký dílo zanechává. Stejně tak nezáleží na rozsahu či délce díla. Naopak, i „krátké hudební znělky, názvy některých děl […] anebo některých postav […] mohou s ohledem na jejich neobvyklost a fantazijní charakter být považovány za jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, a být tak (samy o sobě) chráněným dílem.“[footnoteRef:19] Autorská práva tak chrání výlučně postavy a další části díla vytvořené autorem, nikoli např. postavy či události historicky doložené či běžně užívaná jména. Z ustanovení § 2 odst. 6 AZ potom vyplývá, co za dílo považovat nelze, např. námět sám o sobě (holý námět), postup, předmět atp. Pojem díla tedy není možné vykládat příliš extenzivně. [19:  JANSA, L. a kol. Internetové právo. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2016, s. 321.] 

Z pohledu autorských práv je tak paradoxně možné konstatovat, že méně problematické jsou povídky, které nerespektují původní dílo a co nejvíce se od něj odlišují (mění jeho charakter, místa a čas, kde se děj odehrává, využívají autorské postavy). To může být v kontrastu s vnímáním a hodnocením fanfiction v rámci fandomu. Jak již bylo řečeno výše, obvykle bývají více ceněny povídky, které co nejvíce odpovídají obsahu a vyznění původního díla.
Specifickou kategorií jsou v tomto směru povídky humorné a parodické, které ze zákona autorské právo neporušují. Jedním z příkladů volné licence je totiž využití díla pro karikaturu a parodii, které nepředstavuje zásah do autorských práv (§ 38g AZ).

Fanfiction jako zásah do autorských práv původního autora
Autorský zákon rozděluje autorská práva autora k jeho dílu do dvou skupin – na práva osobnostní a práva majetková. Jedná se o uplatnění tzv. dualistické koncepce autorského práva. Práva osobnostní jsou spojena s osobou autora a jeho smrtí typicky zanikají, práva majetková mohou být předmětem dědictví.[footnoteRef:20] Jak již bylo naznačeno výše, obě skupiny práv se vztahují také na jednotlivé fáze a části díla, tedy případně včetně názvu a jmen postav.  [20:  CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Autorský zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 21.] 

Osobnostním právem autora je především právo rozhodnout o zveřejnění díla (§ 11 odst. 1 AZ). V rámci fanouškovské literární produkce však často dochází ke zveřejňování díla (resp. jeho části – nejčastěji jmen postav) bez souhlasu autora, v některých případech dokonce proti vyjádřenému nesouhlasu autora. Autor může též naopak vyjádřit souhlas s užitím svého díla jinými. „Fakticky, nikoli však právně, může být dílo součástí veřejné domény také v případě, kdy se autor rozhodl dát své dílo tzv. všanc k volné ruce uživatelům na základě veřejné bezúplatné licence.“[footnoteRef:21] Tzv. veřejné licence vznikly k překonání paradoxu, že autor nemůže jednostranným právním jednáním rozhodovat o míře ochrany svého autorského díla. Formálně se jedná o veřejné návrhy, kterými autoři komukoli, kdo o to projeví zájem, nabízejí uzavření licenční smlouvy.[footnoteRef:22] [21:  SRSTKA J. a kol. Autorské právo a práva související. 1. vydání. Praha: Leges, 2017, s. 141.]  [22:  MYŠKA, M. a kol. Veřejné licence v České republice. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 22.] 

Dalším důležitým osobnostním právem autora je právo osobovat si autorství, které vyplývá z § 11 odst. 2 AZ. Zdůrazněno je právo autora na tzv. autorské označení při zveřejnění a užití díla.[footnoteRef:23] Lze konstatovat, že toto právo nebývá autory fanfiction porušováno. [23:  CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Autorský zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 23.] 

Ustanovení § 11 odst. 3 AZ stanoví, že autor má právo na nedotknutelnost svého díla. Z toho vyplývá především právo svolit ke změně nebo jinému zásahu do díla. To se týká i případů tvůrčí adaptace díla, pod které může spadat i využití jmen postav. Užívání díla jinou osobou se také nesmí odehrávat způsobem snižujícím hodnotu díla. Otázkou je, zda je toto ustanovení možné vztáhnout i na fanouškovskou literární produkci, neboť její existence nezasahuje do díla samotného a nemění jej, současně ani nesnižuje hodnotu původního díla. Současně může být také sporné, zda „může autor předběžně a závazně souhlasit se změnou svého díla, aniž by znal podobu díla po úpravě v době udělení souhlasu.“[footnoteRef:24] Lze patrně dovodit, že tento souhlas by mělo být možné udělit formou veřejné licence (viz výše). [24:  SRSTKA J. a kol. Autorské právo a práva související. 1. vydání. Praha: Leges, 2017, s. 88.] 

Osobnostních práv se autor nemůže vzdát a nemůže je převést na jiného. Smrtí autora tato práva zanikají, v případě fanfiction, které vychází z děl již zemřelých autorů (např. J. R. R. Tolkiena), tak k zásahu do osobnostních práv autora obecně docházet nemůže. I po smrti autora však platí, že dílo smí být užito jen způsobem, který nesnižuje hodnotu díla.
Druhou skupinou autorských práv jsou práva majetková, především právo dílo užít (§ 12 a násl. AZ). Užití díla spočívá zejména v jeho rozmnožování, rozšiřování, pronájmu, půjčování, vystavování a sdělování veřejnosti. Fanouškovská literární produkce může být v konfliktu právě s právem autora na sdělování díla veřejnosti. Tím se rozumí také zpřístupňování díla veřejnosti způsobem umožňujícím přístup k dílu počítačovou nebo obdobnou sítí (§ 18 AZ). Aby se jednalo o zpřístupnění díla veřejnosti prostřednictvím internetu, postačí, aby dílo bylo přístupné pouze části uživatelů (např. na základě znalosti hesla, členství apod.).[footnoteRef:25] [25:  JANSA, L. a kol. Internetové právo. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2016, s. 330.] 

Jiná osoba než autor smí dílo obecně užít jen na základě smlouvy s autorem. Autorské právo (včetně práva na užití díla) se vztahuje též na jeho dílčí části, název či jména postav. Užití těchto prvků ve fanfiction by tak teoreticky přicházelo v úvahu pouze na základě smlouvy původního autora s autorem fanfiction. Doktrína nicméně dochází k tomu, že k užití díla postačuje vyjádřený generální souhlas autora se zveřejňováním fanouškovských povídek. „Souhlas nevytváří mezi stranami závazek, ale jedná se o okolnost, která vylučuje protiprávní užití autorského díla.“[footnoteRef:26] [26:  SRSTKA J. a kol. Autorské právo a práva související. 1. vydání. Praha: Leges, 2017, s. 56.] 

Bez udělení oprávnění smlouvou může jiná osoba dílo užít jen v případech stanovených autorským zákonem. Takovou výjimkou, kterou autorský zákon připouští je právo na tzv. volného užití díla. Obecným požadavkem pro uplatnění takové výjimky je tzv. třístupňový test upravený v § 29 odst. 1 AZ.[footnoteRef:27] Výjimku z autorského práva lze uplatnit tehdy, pokud užití díla není v rozporu s běžným způsobem jeho užití a nejsou jím nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. [27:  JANSA, L. a kol. Internetové právo. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2016, s. 326.] 

Za užití díla se podle autorského zákona nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu (§ 30 odst. 1 AZ). Budeme-li tedy fanouškovskou literární produkci považovat za naplňování osobních potřeb fyzických osob, je možné za tímto účelem volně užívat dílo původního autora. Lze se ale setkat též s názorem, že za užití pro osobní potřebu nelze považovat další šíření autorských děl, tedy např. jejich zpřístupnění na osobních webových stránkách.[footnoteRef:28] Není však jednoznačné, do jaké míry je možné to vztáhnout na fanfiction, které nespočívá ve zveřejnění původního díla jako takového, ale ve využití některých jeho prvků (místo a čas děje, postavy atp.).  [28:  MYŠKA, M. a kol. Veřejné licence v České republice. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 25.] 

Domníváme se, že ve prospěch legality fanfiction je možné použít argument nekomerčnosti. „Pokud je volné užití omezeno tím, že účelem užití nesmí být dosažení […] hospodářského nebo obchodního prospěchu, bude takovým účelem v mezích volného užití nepochybně např. zábava.“[footnoteRef:29] Majetkový prospěch z volného užití cizího díla nesmí být ani nepřímý, tedy spočívající např. v tom, že autor fanfiction by měl příjmy z reklamy zveřejněné na stránkách, kde je jeho dílo zveřejněno. Smyslem právní úpravy majetkových práv je především to, aby práva autorů mohla být při užití jejich děl ekonomicky realizována.[footnoteRef:30] Fanouškovská literární produkce sama o sobě nemá ekonomickou povahu, lze proto dojít k závěru, že skrze ni nemůže docházet k zásahu do majetkových práv autora původního díla. [29:  CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Autorský zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 56.]  [30:  SRSTKA J. a kol. Autorské právo a práva související. 1. vydání. Praha: Leges, 2017, s. 97.] 


Ochrana autorských práv a fanouškovská literární tvorba
V soukromém právu platí zásada, že právo patří bdělým (vigilantibus iura scripta sunt). Tato zásada je jedním z projevů svobody a autonomie vůle v soukromém právu.[footnoteRef:31] Záleží tedy na úvaze autora původního díla, zda a jakým způsobem bude chránit své právo proti autorům fanfiction. Autorské právo je svou povahou právem absolutním, z čehož vyplývá, že jeho ochrana je závazná vůči všem,[footnoteRef:32] nikoli pouze vůči subjektům, s kterými autor založil závazek. Současně je třeba zdůraznit, že právní prostředky ochrany upravené v § 40 odst. 1 AZ jsou založeny na objektivní odpovědnosti. K jejímu naplnění tedy není třeba zavinění.[footnoteRef:33]  [31:  HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014, s. 74.]  [32:  SRSTKA J. a kol. Autorské právo a práva související. 1. vydání. Praha: Leges, 2017, s. 55.]  [33:  CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Autorský zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 78.] 

Pokud se původní autor domnívá, že autoři fanfiction nějakým způsobem zasahují do jeho autorských práv, může se bránit žalobou. Lze dovodit, že totožné ochrany se může autor dovolávat i při neoprávněném užití části díla, názvu či postavy.[footnoteRef:34] [34:  CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Autorský zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 8.] 

Vzhledem k tomu, že fanfiction zpravidla nenarušuje jeho majetkové zájmy, může se autor žalobou domáhat zejména nemajetkových nároků; tedy určení svého autorství, zákazu ohrožení svého práva, odstranění následků zásahu do práva či poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. Žalobní petit na určení autorství lze považovat za nadbytečný. Fanouškovská literární produkce nevyužívá dílo původního autora jako celek a nezamlčuje jeho autorství k dílčím částem, jako jsou jména postav.
Pokud původní autor nesouhlasí s tím, aby bylo zveřejňováno fanfiction využívající prvky jeho díla, může se domáhat zákazu ohrožení svých osobnostních práv, tedy práva na zveřejnění díla, případně na nedotknutelnost díla, případně odstranění zásahu do takového práva. Na základě výše uvedeného závěru, že fanfiction spadá vzhledem ke svému nekomerčnímu charakteru do režimu volného užití díla, lze předpokládat, že původní autor by nebyl úspěšný s žalobou proti porušení svých majetkových práv. Přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu může mít charakter omluvy, nebo zadostiučinění v penězích, pokud by jiná forma zadostiučinění nebyla dostačující. Opět můžeme konstatovat, že přiznání zadostiučinění v penězích není pravděpodobné právě z důvodu specifického charakteru fanouškovské literární produkce, která nepřináší svým autorům žádný majetkový prospěch.
V každém případě nepovažujeme za vhodné postihovat autory fanfiction veřejnoprávní cestou. Přísný postih porušení autorských práv není žádoucí také z toho pohledu, aby nebyli zasaženi individuální uživatelé (v případě fanfiction často děti), „kteří nepředstavují žádné skutečné nebezpečí pro hodnoty chráněné autorským právem“.[footnoteRef:35] Obdobný názor vyslovil v autorskoprávní kauze také Ústavní soud, když řekl, že „proti jednáním porušujícím práva vyplývající z občanskoprávních předpisů je třeba v prvé řadě brojit soukromoprávními prostředky, při jejich nedostatečnosti uplatnit sankce správní a teprve na posledním místě právo trestní. Opačný přístup, tedy užití trestněprávního postupu, aniž by prostředky jiných právních odvětví byly použity, by byl v rozporu s již naznačeným principem subsidiarity trestní represe, který vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě.“[footnoteRef:36] [35:  ANDRUŠKO, A. Internet, informační společnost a autorské právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 76.]  [36:  Nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 69/06, dostupné z: http://nalus.usoud.cz.] 


Přístup k autorským právům v praxi 
V předchozí části příspěvku jsme se zaměřili na teoretický výklad problematiky autorských práv ve fanfiction. V následující kapitole se pokusíme nastínit, jak funguje praxe. Klíčový je nejen postoj jednotlivých autorů fanfiction, případně archivů, na nichž jsou práce zveřejňovány, ale především postoj autorů originálních děl.
Autoři fanfiction a autorská práva
Určit jednoznačně postoj autorů fanfiction k autorským právům není snadné, především proto, že se k nim každý staví jinak. Obecně bývá v rámci fandomu zvykem uvádět u povídek, případně na stránkách, kde jsou fanouškovské povídky zveřejňovány, prohlášení o tom, že původní dílo včetně postav je duševním vlastnictvím původního autora.[footnoteRef:37] Tato formulka ovšem řeší pouze právo na určení autorství. Problematické je také to, že ne každý autor podobné prohlášení uvádí a archivy jeho uvedení u jednotlivých textů buď vůbec nevyžadují, nebo alespoň nijak nekontrolují.  [37:  U překladů fanfiction se uvádí i duševní vlastnictví oficiálního překladatele a také původního autora fanfikce.] 

Někteří fanoušci pak autorská práva původních autorů neřeší vůbec, buď z neznalosti (netuší, že je třeba uvádět zdroj, ani že literární postavy a fikční světy zpravidla nelze volně využívat), nebo v horším případě z lhostejnosti. U archivů je situace problematičtější. Ty, které se specializují jen na jeden fandom, zpravidla původní zdroj uvádějí, u archivů sdružujících více různých fandomů to ale logicky není tak jednoduché. Pro všechny ale platí, že neobsahují reklamy, nebo z nich alespoň nemají žádný zisk.
V závěru se ještě krátce dotkneme problematiky autorských práv autorů fanfiction. Samozřejmě platí, že mají práva ke svému vlastnímu dílu, nicméně jejich případné vymáhání by nejspíš kolidovalo s právy původního autora (není snadné trvat na dodržení vlastních autorských práv, když zároveň porušuji práva někoho jiného). Některým autorům případné fanfiction vytvořené k jejich vlastnímu fanouškovskému příběhu nevadí, většina si ale paradoxně svá práva chrání – a bývají mnohdy méně tolerantní než autoři, jež za podobný přístup kritizují. I v tomto případě pak platí, že podobně jako někteří autoři fanfiction neřeší autorská práva původních autorů, neřeší ani autorská práva jiných autorů fanfiction. Nezřídka pak vznikají situace, kdy si na své blogy či profily na archivech kopírují příběhy nebo překlady jiných autorů.
Autoři původních děl a jejich přístup k fanfiction
Předně považujeme za nutné zmínit, že ne všichni autoři původních děl se k fanfiction staví odmítavě. Někteří autoři ho tolerují, byť je samozřejmě otázkou, zda to lze považovat za souhlas se zveřejněním díla ve smyslu autorského práva. Výjimečně se najdou i autoři, kteří s psaním a zveřejňováním fanfiction výslovně souhlasí, případně ho i podporují (např. vydáváním povídkových sbírek). Pokud tedy jednotlivé přístupy zobecníme, lze autory rozdělit do tří základních skupin: nazvěme je jednoduše odmítnutí, tolerance a podpora. 
K první skupině řadíme autory, kteří z různých důvodů s fanfiction nesouhlasí, nepodporují ho, ale ani netolerují, a nejraději by veškeré fanouškovské literární produkce vycházející ze svého díla zakázali (a nezřídka se o to, alespoň v různých veřejných prohlášeních, pokoušejí). Nejčastějším motivem k jejich postoji je pak jakýsi citový, až rodičovský vztah k vlastnímu dílu, a především k postavám. George R. R. Martin, autor série Píseň ledu a ohně, který patří k největším odpůrcům fanfiction, k tomu řekl: „My characters are my children … I don’t want people making off with them, thank you. Even people who say they love my children. I’m sure that’s true, I don’t doubt the sincerity of the affection, but still… No one gets to abuse the people of Westeros but me.“[footnoteRef:38] Kromě toho se domnívá, že autoři fanfiction jsou jednoduše líní vytvořit si vlastní svět a postavy v něm. Toto je argument, který se objevuje i u jiných autorů napříč všemi třemi skupinami, ne všichni na onu „lenost“ ovšem pohlížejí tak negativně jako Martin. [38:  http://grrm.livejournal.com/151914.html] 

Podobně silnou odpůrkyní je také Diana Gabaldon, autorka neméně úspěšné série Cizinka. Na své webové stránce uveřejnila prohlášení k fanfiction, v němž uvedla, že je sice polichocena zájmem fanoušků, ale z právních i osobních důvodů se necítí pohodlně při představě fanfiction se svými postavami a proto žádá, aby je fanoušci nepsali, aby jí je neposílali a aby se je nepokoušeli publikovat, ať už tiskem, nebo na internetu.[footnoteRef:39] [39:  http://www.dianagabaldon.com/misc/dianas-fan-fiction-policy/] 

Druhou skupinu jsme nazvali tolerance. Jedná se o autory, kteří proti fanfiction nevystupují, někteří jeho tvorbu dokonce podporují, ale pouze v případě, že splňuje určité podmínky. Všeobecně platí, že fanoušci ze své tvorby nesmí mít žádný zisk. Dalším častým požadavkem je, že se nesmí jednat o tzv. „X-rated stories“, to znamená příběhy do 18 let nevhodné. To je případ nejtypičtější představitelky tolerantního přístupu, totiž J. K. Rowling, a její série Harry Potter. Rowling dala svým fanouškům k tvorbě fanfiction v podstatě požehnání, za předpokladu, že se nebudou pokoušet své práce vydat tiskem, že práci označí svým jménem (a ne jejím) a že nebudou psát příběhy nevhodné pro děti. Vysvětlení je jasné: autorka chrání svá majetková (vydávání) i osobnostní práva (nechce být spojována s ničím, nad čím nemůže mít kontrolu) a zároveň chrání své čtenáře. Zdůrazňuje totiž, že knihy sice mohou stárnout, ale stále cílí na děti, a bylo by problematické, pokud by se tyto děti dostaly k nevhodnému druhu materiálu.[footnoteRef:40] Přestože autoři fanfiction třetí podmínku často porušují („X-rated stories“ s postavami z Harryho Pottera existuje na internetu obrovské množství a některé z nich lze označit za tvrdou až protizákonnou pornografii), Rowling proti nim žádné právní kroky nepodnikla a stále zůstává podporovatelkou fanfiction.  [40:  http://news.bbc.co.uk/2/hi/entertainment/3753001.stm] 

K tolerantním autorům se řadí také autorka ságy Stmívání Stephenie Meyer, přestože přiznává, že psaní fanfiction považuje za ztrátu času a frustruje ji, že autoři místo toho nevěnují energii a talent budování vlastních příběhů.[footnoteRef:41] Zdá se, že její tolerantní přístup se nezměnil ani poté, co E. L. James oficiálně vydala Padesát odstínů šedi, tedy dílo, které primárně vzniklo právě jako fanfiction k Stmívání. Ačkoliv Meyer popřála „své staré fanynce“ štěstí, z jejích dalších vyjádření je jasné, že z celé situace nadšená není. Přesto ani ona žádné právní kroky nepodnikla: vzhledem k faktu, že jediné, co oba příběhy skutečně spojuje, je vyjádření E. L. James, že se jedná o fanfiction, z právního hlediska k porušení práv nedošlo. [41:  http://flavorwire.com/281936/abusing-the-people-of-westeros-famous-authors-on-fan-fiction/4] 

Podobně do této skupiny spadá také Neil Gaiman, americký autor fantastiky. Ten zastává názor, že fanfiction sice nečte, ale dokud se na něm autoři nepokoušejí obohatit, nevadí mu. Nicméně považuje za správné uvést původního autora postav či světa (což je ve fanfiction zvykem) a také fanoušky upozorňuje, že by tento jeho postoj měli vnímat jako privilegium, nikoliv jako právo.[footnoteRef:42] Gaiman také upozorňuje, že fanfiction může být dobrou cestou, jak se trénovat v psaní – dalo by se tedy říci, že souhlasí se zmiňovaným Martinovým argumentem (pro nové autory je to jednodušší, než vytvořit vlastní svět), ale nepovažuje tuto skutečnost za a priori špatnou. [42:  https://neil-gaiman.tumblr.com/post/21746253134/neil-gaimans-opinion-on-fanfiction] 

Posledním možným přístupem je podpora fanfiction. Autoři, kteří patří do této skupiny, fanouškovskou tvorbu podporují nejen v nekomerční, ale také v komerční podobě, někteří z nich pak své dílo přímo poskytli k volnému použití (public domain). Typickým příkladem takového uvolněného díla je fikční svět mistra hororu H. P. Lovecrafta, především pak jeho mýtus Cthulhu, jenž našel mnoho pokračovatelů. Podobně Robert E. Howard a jeho Barbar Conan (jedním z autorů, kteří napsali příběh o Conanovi, je i Juraj Červenák), nebo již zmiňovaný Sherlock Holmes Arthura Conana Doyla. Trochu odlišný je přístup Andrzeje Sapkowského, autora dnes velmi populárního Zaklínače: své dílo neuvolnil, nicméně vydávání povídek inspirovaných jeho světem (zatím) nijak nebrání. Specifickým případem jsou pak produkce, zpravidla seriálové, na nichž se podílí větší množství autorů. V takovém případě není neobvyklé, že se produkce fanouškovskou tvorbou inspiruje, či si mezi autory fanfiction dokonce vybere budoucího kolegu a z původního autora fanfiction se tak stane autor oficiální, příkladem může být fikční svět Star Trek. 

Závěr 
Paradoxní postavení fanouškovské literární produkce spočívá v tom, že je sama o sobě autorským dílem, ale současně využívá prvky díla jiného autora (např. jména postav, případně popisy míst či části děje). V případě fanfiction je situace netypická také tím, že fandom a aktivity sdružené kolem něj mají obvykle nekomerční charakter, spočívající v zábavě a naplňování osobních zájmů, a proto nezasahují do majetkových zájmů autorů původních děl.
Z hlediska ochrany práv autora původního díla je třeba rozlišit osobnostní a majetková autorská práva. Jako zásadní spatřujeme v kontextu fanfiction osobnostní práva autora, která spočívají především v právu rozhodnout o zveřejnění svého díla, v právu osobovat si autorství a v právu na nedotknutelnost díla. Fanouškovská literární tvorba je tak souladná s osobnostními právy autora původního díla jen tehdy, vysloví-li s ní tento autor souhlas. Vzhledem k autonomii vůle jako klíčové zásadě soukromého práva dovozujeme, že postačuje obecně vyjádřený souhlas autora původního díla. Je-li dán, fanfiction by nemělo být považováno v tomto směru za protiprávní, zejména by nemělo být cílem veřejnoprávní represe. Z pohledu majetkových práv původních autorů dovozujeme, že fanouškovskou literární produkcí nedochází k jejich porušování. Lze argumentovat, že se jedná o realizaci osobních potřeb autorů fanfiction, která neprobíhá za účelem ekonomického prospěchu. Fanouškovská literární produkce proto spadá dle našeho názoru pod volné užití díla, jak ho předpokládá autorský zákon. K zásahu do majetkových práv autora by podle našeho názoru došlo pouze v případě, pokud by autoři fanfiction měli z užití díla ekonomický prospěch.
V každém případě lze zdůraznit, že ve vztahu mezi autory původních děl a autory fanfiction je klíčová komunikace. Autoři fanfiction by měli respektovat přání autorů původních děl ohledně možnosti (a případně tematického zaměření) své tvorby. Takovou vyjádřenou vůli autora lze považovat za určitou formu poskytnutí volné licence k dílu. V opačném případě by se dopouštěli zásahu do osobnostních práv původního autora. 
Použitá literatura 
ANDRUŠKO, A. Internet, informační společnost a autorské právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016. 276 s. ISBN 978-80-7552-327-3.
HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. 311 s. ISBN 978-80-7380-495-4.
CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Autorský zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. 489 s. ISBN 978-80-7400-432-2.
JANSA, L. a kol. Internetové právo. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2016. 432 s. ISBN 978-80-251-4664-4.
JENKINS, H. Textual poachers: television fans and participatory culture. Updated 20th anniversary ed. New York: Routledge, 2013. lii, 370 s. ISBN 978-0-415-53329-4.
KUDLÁČ, A. K. K. Anatomie pocitu úžasu: česká populární fantastika 1990–2012 v kulturním, sociálním a literárním kontextu. Brno: Host, 2016. 223 s. ISBN 978-80-7491-764-6.
MACEK, J. Fandom a text: fandom – subkultura textu: profesionální česká SF a F periodika před rokem 2000. Praha: Triton, 2006. 148 s. Fandom a SF. ISBN 80-7254-856-5.
MYŠKA, M. a kol. Veřejné licence v České republice. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 188 s. ISBN 978-80-210-7192-6.
SAMUTINA, N. Emotional landscapes of reading: fan fiction in the context of contemporary reading practices. In: International Journal of Cultural Studies, 2017, č. 20(3), s. 253–269.
SRSTKA J. a kol. Autorské právo a práva související. 1. vydání. Praha: Leges, 2017. 416 s. ISBN 978-80-7502-240-0.
Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 69/06, dostupné z: http://nalus.usoud.cz.

Kontaktní údaje
Mgr. Tereza Šmídová
Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta
Hradecká 1227/4, 500 03 Hradec Králové 
Tel: 493 331 351
email: tereza.smidova@uhk.cz 

JUDr. Martin Šmíd, Ph.D.
Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní
Studentská 95, 530 09 Pardubice
Tel: 466 036 164
Email: martin.smid@upce.cz