Pokora jako ctnost pro úspěch i selhání

Abstract

Většinové pojetí pokory v současné anglosaské diskusi ztotožňuje pokoru se skromností, která se týká pouze situací úspěchu: skromnost je ctnost, která reguluje reakci člověka na jeho vlastní obdivuhodný výkon. Pokorný či skromný člověk se nepředvádí, nezesměšňuje své méně úspěšné kolegy apod. V tomto článku zpochybním toto pojetí a budu tvrdit, že pokora má přinejmenším stejně důležitou roli při vyrovnávání se se selháním či neúspěchem. Na analýze dvou scénářů nesprávné reakce na selhání ukážu, že pokora působí proti dvěma tendencím: zaprvé napravuje sklon zatvrzele popírat své nedostatky a chyby, zadruhé napravuje sklon nechat se jimi zdeptat a odradit. Poslední, třetí, scénář, v němž selhávající člověk prochází transformativní zkušeností, která ho učí pokoře, vede k novému, symetrickému pojetí pokory založenému na tom, jak člověk chápe vlastní já a jeho hodnotu. V této transformativní zkušenosti nejde o mírnění pocitu vlastní hodnoty, ale o její oproštění od vlivu „statusových her“.