Postoje intaktních žáků 2.stupně ke vzdělávací inkluzi

Abstract

Tato práce se zabývá postoji intaktních žáků k inkluzivnímu vzdělávání na druhém stupni základních škol a základních uměleckých škol. Cílem bylo zjistit, jak žáci vnímají přítomnost spolužáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve výuce a jak tyto postoje ovlivňují vybrané faktory, konkrétně osobní zkušenost, věk a pohlaví. Výzkum byl realizován formou dotazníkového šetření. Výsledky ukázaly, že postoje žáků k inkluzi jsou celkově spíše pozitivní. Respondenti oceňují zejména přínos inkluze pro rozvoj tolerance, respektu a mezilidských vztahů a většina z nich nemá problém se spolužáky se speciálními vzdělávacími potřebami spolupracovat. Současně se však objevují i určité obavy, především ve vztahu ke zpomalení výuky a zvýšeným nárokům na učitele. Bylo zjištěno, že významným faktorem ovlivňujícím postoje je osobní zkušenost. Žáci, kteří mají zkušenost se spolužákem se speciálními vzdělávacími potřebami, vykazují pozitivnější postoje než žáci bez této zkušenosti. Dále se ukázalo, že mladší žáci a dívky mají k inkluzi obecně pozitivnější vztah než starší žáci a chlapci. Výsledky práce poukazují na to, že inkluzivní vzdělávání je žáky většinou přijímáno, avšak jeho úspěšná realizace vyžaduje odpovídající podmínky a podporu pedagogů.