Valdštejnové a venkovské kostely 1. poloviny 18. století na příkladu panství Loučeň-Dobrovice

Abstract

Barokní kostely na panství Loučeň-Dobrovice jsou souborem pěti staveb, postavených na relativně malém území v první polovině 18. století třemi architekty - Mikulášem Raimondim, Františkem Maxmiliánem Kaňkou a Františkem Ignácem Prée. Prvnímu jmenovanému a jeho kostelu Nanebevzetí Panny Marie na Loučeni se autor práce věnoval již ve své práci bakalářské. Nyní se soustředí na zbylé dva architekty a kostely sv. Jana Nepomuckého v Rejšicích, sv. Prokopa v Semčicích, sv. Anny v Týnci a sv. Mikuláše v Žerčicích. V úvodních kapitolách je představeno loučeňsko-dobrovické panství a Valdštejnové, kteří zde působili jako stavebníci. Následuje seznámení se zdejšími kostely a stavebními dějinami těch výše zmíněných. Právě na stavebních dějinách je postavena kapitola, snažící se ukázat barokní podobu těchto kostelů. Ta se od současné liší, někdy v detailech, někdy zásadně, přičemž jako nejbližší své barokní podobě je určen kostel v Semčicích, nejvzdálenější v Rejšicích. Poslední kapitola se věnuje významu kostelů pro jejich stavebníky a zařazuje je do kontextu díla navrhujících architektů. Součástí kapitoly je také exkurz do vztahu stavitele a stavebníka a vzájemného vztahu dvou stavitelů, založený na rozboru čtyř smluv, které jsou v tomto směru dosud opomíjeným pramenem.